Ráno není tak uplakané jako minulý deštivý večer. Je dokonce docela veselé. Táborem jde základ masopustního průvodu s čertem, Turkem, s Olafem na lyžích a 2 kobylami. Ostatní se choulí před únorovým chladným ránem do čepic a palčáků.
Těšíme se na masopustní den, vyrábění masek a večerní průvod. Svatá Hušušňa však rozhodla jinak, a poslala na nás další déšť. Museli jsem proto oželet velké masopustní vyrábění a omezili jsme se na postupné zdobení táborových triček. Během dopoledne se v krčmě U Pramene postupně střídaly jednotlivé oddíly, s Všeslavou tlapičkovaly na trička a při obědě už všechna trička visela na sušácích.
I počasí se trochu umoudřilo, takže odpoledne si mohly všechny oddíly (Nespaví, Koutečtí, Nimrodovi, Nakynutí a Písaříkovi) užít i trochu sluníčka a hrály další ze svých oblíbených her až do večeře.
Po nástupu jsme rychle rozdělali táborák, protože se bojíme, že to na příští dny bude poslední příležitost posedět a zazpívat si. Za tmy jsme se zkusili spojit s naší uplakanou dušičkou vzýváním svaté Hušušni. Chvíli to vypadalo, že je to marný pokus, ale nakonec ji vítr přivál z horní louky. Udělala nám velkou radost, protože za odměnu za pomoc v minulém dnu nám přinesla zpět naše oddílové vlajky. Pak se navždy rozloučila a rozplynula se ve smířlivé nicotě.
Dobrou noc, kamenorocké duše, nechť vás svatá Hušušňa chrání.
