Rubrika: Kamenorok 2022

I v takovém zvláštním městečku, jako je Kamenorok, musí někdy nastat konec roku. Naši obyvatelé se rozjedou zpět do běžných dnů, kde budou mít jistotu, že po pondělí opravdu přijde úterý. Bude se nám po nich stýskat. Jako každý rok. Byli skvělí a už teď se těšíme na další setkání. Možná v jiném městečku, světě nebo čase. Ale určitě zase s nadšením pro hru, dobrodružství a fair play. Děkujeme, naší malí spoluobčané. Přijeďte za námi zas.

Správný Silvestr se musí pořádně oslavit. Den začínáme svižnou rozcvičkou, se stupněm náročnosti “2 Mrkve” (kamenorockým občanům netřeba vysvětlovat :D). Dopoledne si užijeme posledních her s ostatními rody. Po obědě se během těšení na závěrečný raut stihneme vyfotit všichni najednou. Během odpoledne to zvládnou i jednotlivé rody a občané. Raut je skvělý jako vždy – žádná chuť není vynechána, výběr převeliký. Závěrečný obchůdek, do kterého chodíme nakupovat podle pořadí v táborové hře, také přetéká nejrůznějšími hračkami, plyšáky, klobouky a všemožnými radostmi. Plynule pokračujeme k focení s kamarády v ulici “Zpustlá”, večernímu rautu a poslednímu nástupu. Během něj jsme oslavili i krásné 10. výročí Kamínků. Vedoucí připravili překvapení pro Všeslavu i Dobromyslu a kromě úžasného dortu vyrobili krásná Kamínkovská trička. I pár slziček dojetí padlo.  Pak to šlo už ráz na ráz: ocenění pro všechny děti –  kamenorocké občany, ocenění pro vedoucí, táborák, táborové písničky, diskotéka, a hurá do spacáků. To

Slunovrat… Podle teploty to určitě bude letní Slunovrat. A s tím jsou přece spojené Letnice a Jízda králů. Že většina neví, proč a jak se slaví, nevadí. Legendu o králi, který uvízl na nepřátelském území a do bezpečí se dostal v převlečení za dívku, jsme si už pověděli. Teď bychom si mohli vyzkoušet, jak to bylo těžké. Úkol dnešního dne zní jasně: Potřebujete zamaskovat své krále, vystrojit a nazdobit mu bujného oře, a nenápadně se proplížit temným hvozdem až na královský hrad, kde ho předáte do rukou purkrabího a vyžádáte si odměnu. Po shlédnutí fotek musíme uznat, že maskování nikdo nezanedbal a našim králům i koníkům to moc slušelo. Cestou se vyhnuli všem nástrahám – zbojníkům i upovídanému hostinskému. Na cestě zpět ještě všechny družiny narazily na lapky, kteří se je snažili oloupit o získané zlaťáky. Při použití správné strategie obrany však proti dětem neměli šanci. Po návratu do tábora

Dnes ráno se v táboře objevily plakáty na Kamenorok International Film Festival. Už od rána se začaly mezi námi objevovat nafintěné celebrity z celého světa. Takové osobnosti však neudělají ani krok pěšky, je třeba je všude vozit limuzínou. Sestavili jsme proto naše taxilimuzíny. Dostali jsme zadání, kam se návštěvníci chtějí v Kamenoroku podívat a kterou ulicí chtějí jet. Např.: Hrádek – Závodní promenáda – Horní – Zpustlá – K Rejpavým – Rejpalský statek (STOP) – Třída svaté Hušušni – Šenkovna Na Růžku (STOP). Trochu nám pomohla mapa, ale u některých domů nás i zmátla, protože popisky na velké mapě v krčmě U Pramene byly nepřesné. Nakonec všichni do zadaného cíle dojeli, ale někdy to bylo opravdu napínavé. Před polednem jsme se začali chystat na večerní galavečer s promítáním, když se ozvala veliká rána. A hned po ní jsme uviděli zoufale prchajícího Tomáše Marného (místního alchymistu), kterak ho zběsile honí rychtář

Nestává se to v Kamenoroku často, ale pamětníci říkají, že jednou za 50 let se některý ze svátků opakuje hned další den. Nevíme, zda to zařídila sv. Hušušňa nebo sv. Živana – patronka našeho kostela, ale dnes opravdu máme znovu Den Země. Ráno je sice stále podmračené a deštivé, přes den se můžeme těšit na další přepršky, ale vypadá to mnohem lépe než včera.  Snídani jsme i dnes za deště rozdali v jídelně. Uspořádali jsme tradiční “tajnou poštu”, kdy si každý z nás vylosuje jedno jméno, kterému pak napíše nějaký hezký dopis. A pak proběhl ve srubech “výslech” patronů: Každý z vedoucích je totiž patronem jednoho svátku, který má nejraději. Proto s sebou většinou nosí i nějaký talisman, který ho připomíná. Děti se téměř celý minulý týden snaží odhalit, který svátek ke komu patří. Ve srubech tak padaly zvídavé dotazy: jestli mají raději léto než zimu, jestli mají talisman u

Dnešní den je uplakaný až běda. Planeta evidentně potřebovala hodně zalít a tak nám sv. Hušušňa poslala nepřetržitý déšť právě na Den Země. Vstáváme bez rozcvičky, venku se pohybujeme jen v pláštěnkách a gumovkách. Ti, co je nemají, snaží se být co nejvíc schovaní. Dopoledne jsme ještě našli několik míst, kde si v relativním suchu můžeme hrát, ale odpoledne i tato místa byla promočená. Zůstali jsme proto ve srubech.  A protože dnes děti nemohly nasbírat a nalepit svoje reálné herbáře, jak bylo v plánu, vyrobily alespoň malované. Každý namaloval co nejvíc bylin, keřů a stromů, které zná, a pokud k nim napsal i správné jméno, získal pro svůj oddíl body do celotáborové hry. Den končil sladkým překvapením v krčmě U Pramene, kde se podávaly lívance s tvarohem a marmeládou, které jsou vždy velkým hitem. Nakonec jsme zvládli i večerní poštu a společně jsme si přáli, aby další den už nebyl

Ráno není tak uplakané jako minulý deštivý večer. Je dokonce docela veselé. Táborem jde základ masopustního průvodu s čertem, Turkem, s Olafem na lyžích a 2 kobylami. Ostatní se choulí před únorovým chladným ránem do čepic a palčáků. Těšíme se na masopustní den, vyrábění masek a večerní průvod. Svatá Hušušňa však rozhodla jinak, a poslala na nás další déšť. Museli jsem proto oželet velké masopustní vyrábění a omezili jsme se na postupné zdobení táborových triček. Během dopoledne se v krčmě U Pramene postupně střídaly jednotlivé oddíly, s Všeslavou tlapičkovaly na trička a při obědě už všechna trička visela na sušácích. I počasí se trochu umoudřilo, takže odpoledne si mohly všechny oddíly (Nespaví, Koutečtí, Nimrodovi, Nakynutí a Písaříkovi) užít i trochu sluníčka a hrály další ze svých oblíbených her až do večeře. Po nástupu jsme rychle rozdělali táborák, protože se bojíme, že to na příští dny bude poslední příležitost posedět a

Ráno jsou všichni jak na jehlách, už by nejraději šli zase domů, chtějí připravovat a vařit … Neustále se ptají: „Už přijel? Kdo má přijet? Přeci velký MasterChef. Slíbili jste, že ho na letošní posvícení pozvete. Abychom měli letos něco nobl a extra. Čekáme ho každou chvíli… Njn, tak my zatím půjdeme vysmýčit ten kostel, aby byl připravený. A proč kostel? No ty ještě asi spíš, ne? Přeci proto, že je dnes POSVÍCENÍ? Víte, co má společného posvícení a kostel? Ne? To se přece slaví 1x ročně, v den, kdy byl kostel posvěcen, aby se v něm bohoslužby mohly konat. Tak proto. A teď už konec řečí, máme práce jak na kostele, tak honem.“ My, co už máme uklizeno, se můžeme dopoledne věnovat oblíbeným volitelným programům, mezi které tentokrát přibylo vyrábění loutek a badminton. Po obědě konečně dorazil ten slovutný šéfkuchař. Ale řeknu vám, ten jeho slavný Bl´ivézz nebyl k