Rubrika: Kamenný řád 2020

Poslední den jsme vstali brzy a hned po snídani jsme začali balit. Společně jsme se rozloučili a naši členové postupně začali odjíždět do svých domovů. Všichni jsme se domů těšili, ale určitě se nám bude stýskat. Doufáme, že se co nejdříve opět shledáme. Bylo nám s vámi krásně, jako každý rok. A jako každý rok se nám už teď stýská. Krásný, úspěšný a zdravý rok vám přejí členové Kamenného řádu.  

Už od rána v táboře panovala slavnostní nálada. A to je dobře, protože máme důvod slavit. Povedlo se nám zničit Historixe a zachránit budoucnost. Naše dvě statečné kuchařinky již od rána připravovali slavnostní hostinu. My jsme zatím mohli vyhlásit pořadí týmů a rozdat si ocenění. Letos se nejlépe dařilo Ametistům, ale ostatním týmům utekli opravdu jen o pár minut. Všechny týmy bojovaly jako lvi a každý tým byl v něčem nejlepší. Pro tento slavnostní den jsme také povolali fotografy, kteří nám průběžně dělali portrétní i skupinové fotografie. Konečně přišla na řadu první část slavnostního rautu. Když jsme se najedli, navštívili jsme společně obchůdek Kamenného řádu, kde jsme nakoupili za čas, který jsme v průběhu celé naší výpravy vydělávali. Pak jsme dále slavili, bavili se a hráli hry. Večer už zbýval poslední slavnostní nástup, kde všichni noví členové dostali jmenovací listinu v runách a duhový kámen jako symbol členství v Kamenném

Probudili jsme se v přítomnosti, která tentokrát opravdu vypadala tak, jako před tím, než jsme začali cestovat časem. Chybu jsme zřejmě napravili, minulost i přítomnost zůstala stejná. Teď musíme znovu chytit Historixe a zařídit lepší budoucnost. Kde a jak ho ale najdeme? Vyslali jsme zvědy na pátrání, ti se poměrně rychle vrátili s důležitými informacemi. V současnosti na tomto místě řádí hned několik gangů, každý gang má svého vůdce. Pak je tu ovšem vůdce všech gangů dohromady, takzvaný Big Boss. Nikdo neví, kdo to je ani jak vypadá, pravděpodobně se však jedná o současnou identitu Historixe. Musíme ho tedy odhalit. Nesmíme tuto možnost promarnit. Hledat mezi gangstery se do lesa vydávají opravdu všichni, včetně všech vedoucích. Postupně jsme potkali snad všechny gangstery – bylo jich přes 40. Zaznamenávali jsme si informace o jejich jménech a vzhledu. Díky tajným zvědům jsme měli různé indicie, které nám pomohly identifikovat vůdce jednotlivých gangů.

Ráno jsme se opravdu ocitli zpátky v roce 1607. Děti měly obavy, abychom znovu nenarušili běh času a navrhly, abychom zpět na Orlík vyslali někoho, kdo tam s námi předchozího dne nebyl. Moudrý Kámen to vyhodnotil jako velmi rozumný nápad. Bude mnohem bezpečnější, když nebude hrozit, že v minulosti potká někdo z nás sám sebe. Hned ráno se tedy dva naši členové, kteří tuto podmínku splňovali, vydali na cestu. My se zatím pustili do posilování týmového ducha, abychom byli připraveni na opětovné chytání Historixe, tentokrát v přítomnosti. Rozhodli jsme se rozšířit naši výstroj o řádová trička, která jsme si postupně celý den vyráběli. Všichni jsme si vytvořili krásná černá trička s prvky našeho stroje času a s našimi oddílovými znaky. V nich se bude Historix chytat jedna radost. Zatímco jsme trénovali a vyráběli, vrátili se naši vyslanci zpět z Orlíka. Jejich výprava byla úspěšná: Historixe vypustili, i když se to

Ráno jsme se probudili zpět v přítomnosti. Na Orlíku se zdálo být vše v pořádku. Artefakt byl na svém místě a Historix pořád uvnitř. V klidu jsme se tedy nasnídali a pořádně si prohlédli hrad i jeho okolí, které jsme mohli pozorovat z vysoké hradní věže. Zabalili jsme si věci, rozloučili se s panem kastelánem a poklidnou chůzí jsme se vydali zpět do tábora. Nikam jsme nespěchali, cestou jsme pouze přemýšleli, co uděláme s artefaktem. Krátce před cílem jsme se ještě zastavili na oběd, pak jsme se již vydali přímo směr tábor. Šli jsme všichni společně. Na začátku tábora nás však čekalo nemilé překvapení. Zvláštní chůzí se zde procházela čtyři divná stvoření. Byli celí černí, neměli oči, měli pouze obrovskou papulu plnou zubů. Zastavili jsme se. Jeden náš odvážný člen se vydal z blízka prozkoumat situaci. Tvorové ho ovšem obklíčili, sklonili se nad ním a my už pak slyšeli jen

Probudili jsme se v roce 1607. Z večerního čtení kroniky nám bylo jasné, že se musíme neprodleně vydat na Orlík. Předchozí den se nám povedlo nalézt také truhličku s neznámými pergameny a obrázky krajiny. Po prozkoumání a přečtení včerejšího úryvku nám došlo, že to pravděpodobně budou ony mapky od Viléma Hory. Podle míst v nich zakreslených to vypadalo, že částí, které aktivují artefakt, je deset. Rozhodli jsme se, že si mapky rozdělíme a každý oddíl se cestou vypraví na jiné místo. Společně se k artefaktu určitě dostaneme dřív. Vyrazili jsme na cestu. Hledání nebylo jednoduché. Místa, kde jsme měli hledat, byla sice v obrázcích  vyznačena, ale části artefaktu jsou malé a byly velmi dobře schované. Nakonec se nám to všem povedlo a sešli jsme se pod Orlíkem na společný oběd. Po něm jsme se opět postupně vydali nahoru na hrad. Cestou jsme narazili na podivné nápisy v runách, které se

Den v období páry byl velmi hektický. Hned ráno po probuzení jsme potkali Gustava Fridricha a skupinku jeho vědců. Vypadali šíleně a jen se vychloubali, co skvělého vynalezli, že to hodlají předvést na světové výstavě v Londýně a že určitě vyhrají. Nikdo z nás by prý nic takového sestrojit nedokázal. Chvíli jsme vyzvídali, až se nakonec prořekli – hodlají světu představit stroj, který učiní vejce nerozbitnými. Pokud pomocí tohoto stroje upustíme vejce z výšky dvou metrů, to dopadne skořápkou na zem a nerozbije se. Řekli jsme si, že to přece musíme dokázat taky. Ukážeme Fridrichovi, kdo je tu lepší. Na tak náročné vynalézání jsme ovšem neměli peníze. Rozhodli jsme se tedy riskovat a dopoledne strávit v místním kasínu. Snad se nám jako kolektivu podaří něco vydělat. Kromě her vyloženě riskovacích a záležících na náhodě zde byly i hry, ve kterých jsme mohli ukázat naši šikovnost. Třeba hod na cíl, střelba,

Ráno ve 14. století bylo vcelku poklidné. V podhradí se pohybovalo pár zdejších obyvatel. První část dne jsme věnovali průzkumu a seznamování se se zdejší kulturou. Zjistili jsme, že Karlštejn je v této době opravdu přístupnější než jindy, hlídaný ovšem je. Pár strážných tedy pravděpodobně budeme muset nějakým způsobem obejít. Na nic jsme nečekali a vyrazili jsme nahoru k hradu. Zjistili jsme, že cestou je třeba projít třemi střeženými branami. Pokud jimi projdeme bez úhony, dostaneme se až do nejstřeženější kaple svatého Kříže, což byl náš cíl. Chceme se do kaple dostat samozřejmě všichni. Čím víc nás bude, tím větší je šance, že najdeme čísla, která v obrazech mistr Theodorik ukryl. Mistr Theodorik namalovat více než 120 obrazů, my však věděli, že čísla jsou ukryta v obrazech s portréty sv. Kateřiny, sv. Markéty, sv. Jeronýma, sv. Karla Velikého a sv. Lukáše. Před odchodem jsme ke každému dostali nápovědu, abychom je