Věřte, nevěřte, ale u nás v městě žije čertice, která si moc dobře rozumí s andělem. I když to mezi nimi občas pěkně jiskří, nemohou být bez sebe ani pár dní. To by asi peklo vyhaslo a nebeská brána spadla na zem.

U nás v Bylonebylově máme rádi příběhy a pohádky. A nejlepší na čtení je u nás Ovčí babička. Když čte, nakukuje jí přes rameno kdekdo a všichni poslouchají.

Když jí čertice Uriáška přesvědčuje, že kdyby Ovčí babička nečetla i pohádky o čertech, tak by si jí lidé tolik nepovažovali, tváří se, že přece nic takového není možné.

Petronelka chce vzít Ovčí babičku k nebeské bráně, aby tam četla jen andělům. Ale to se nelíbí čertici.

A tak je čertice tahá zpátky na zem. Pohádky chtějí slyšet i její čertíci a ti do nebe nemohou. Takhle se tam pořád přetahují a nebere to konce.

Ale to už se naštvala i Ovčí babička. Vzpomněla si, jak zatočila s vlkem, a čertice i andělka honem couvají, že to tak vlastně nemyslely.

Ale Babička jim vyčinila, co se do nich vešlo. Jak si to představují, a co chudáci děti z městečka, kdo jim bude číst?

To zní jako plán! Navíc jim slíbila, že když se usmíří, tak bude každý večer číst pohádku o jiném obyvateli městečka, aby se nikdo necítil zapomenutý.