Mlynář Pešek nás požádal, abychom zveřejnili následující zprávu jako poděkování dobrým brachům, kteří doputovali až do našeho města.

Ale ne! Pohroma se stala na starém mlýně. V potoku došla voda a mlýnské kolo se přestalo točit. Mlynář běduje a trápí se. Kdo mu jen pomůže a vyřeší jeho trápení?

Naštěstí podél mlýna zrovna prochází Dlouhý, Široký a Krátkozraký a všimnou si mlynáře, jak na ně z dálky volá. “Pojďte blíž, pánové a pomozte chudákovi. Snažně vás prosím”, volá. Dlouhý, Široký a Krátkozraký hnedle přicupitají blíže.

Mlynář vysvětluje skupince své trápení a žádá je o pomoc. Zdali by se do jeho potoka nějak nemohla navrátit voda. Bez ní nemůže mouku mlít!

Dlouhý, Široký a Krátkozraký neotálejí a slíbili Mlynáři pomoc. Vyrážejí na cestu k nedalekému rybníku. Krátkozraký sebejistě vede celou skupinu.

U břehu se zastaví a pořádně se rozhlédnou. Dole u břehu rochní se mezi žábami Vodník. Nic neříká, jen si bafá z dýmky a skupinku pozoruje.

Dumají, dumají, když tu náhle Široký dostane nápad. “Vodu odsuď vyšplouchnu přímo do mlynářova koryta!”

Vyhrne si kaťata, rozeběhne se a jedním dalekým skokem se zanoří pod hladinu rybníčka. Všechna voda se vyvalila ven a rozlila se směrem k mlýnu.

Když bylo po všem, všichni spatřili tu spoušť. Široký, rozplácnutý na dně rybníka sbíral dech, zatímco vodník jen nevěřícně koukal kolem sebe. V rybníku nezbyla ani kapka.

Tu přiběhne s pytlem čerstvě namleté mouky mlynář a praví “Vážení pánové, mí zachránci. Kolo se točí, jak nikdy dříve. Děkuji vám všem za pomoc.”

Dlouhý se otočil a všiml si vodníka, který smutně koukal na zbytky svého domova. Nemůžou přece nechat díky svým činům někoho jiného v nesnázích. Musí vodníkovi také nějak pomoci. A Dlouhý přesně věděl jak.