Poslední ráno je jiné. Rozcvička se dnes nekoná. Po včerejším dlouhém večeru a noční bouřce míříme rovnou na snídani. Potom už není čas na hry ani další výpravu.
Čeká nás poslední velký úkol.
Zabalit.
Ve srubech se plní kufry, zavazují spacáky a hledají věci, které se během čtrnácti dnů dokázaly přesunout na úplně nečekaná místa. Zpod postelí se objevují ponožky, ručníky, části kostýmů i nejrůznější drobné poklady.
Menším dětem pomáhají vedoucí. Společně kontrolují postele i okolí srubů a snaží se všechny věci dostat zpátky do zavazadel. Některé kufry se zavřou snadno. Na jiné si musí jejich majitel sednout, zatímco někdo další bojuje se zipem.
Postupně je hotovo. Zavazadla čekají připravená a tábor už začíná vypadat nezvykle prázdně.
Mezi desátou a jedenáctou přijíždějí první rodiče. Děti vybíhají ze srubů, mávají a spěchají přivítat ty, které celé dva týdny neviděly. Všichni se těší domů, na vlastní postel, rodinu i vyprávění o tom, co všechno během tábora zažili.
Současně ale přichází poslední loučení.
Loučíme se s kamarády, Jarly, vedoucími i kuchařinkami. Někde se ještě rychle vyměňují kontakty, jinde probíhá poslední společné objetí. Objevují se úsměvy i slzičky. Po čtrnácti dnech plných her, výprav, písniček a společných zážitků se z tábora neodjíždí úplně snadno.
Potom už jeden Viking za druhým nakládá své věci a vyráží domů.
Yggdrasil je zachráněný. Devět světů je znovu spojeno. Naše lodě dopluly do cíle a tábor pomalu utichá.
Dobrodružství končí, vzpomínky však jedou domů s námi.
Šťastnou cestu a zase někdy na Kamínkách!
