Dnes jsme si trochu přispali. Žádné další příšery se k tábořišti nepřiblížily. Pracujeme tedy na opravě lodí a pokoušíme se navázat spojení se Zemí. Vysíláme fotografie všech astronautů, aby řídící středisko případně vidělo, že jsme všichni živí a víceméně zdraví. Aktualizaci naší databáze kadetů jsme věnovali celé dopoledne.
Včera jsme dostali od Kerniťanů návod, jak si poradit s příšerou:
Příšeru v lesích hledej, otiskem dlaně ji udolej.
Slabé místo má, bok si pohlídá.
Ukolébavku o koních pěj, příšeře pěkné sny přej.
Tiše se přiblížit smíš, ať ji nevyplašíš!
Písničkou pěkné sny dáš, však čtyři pokusy máš!
Příšera normálně nemluví, mimozemšťanským slovům rozumí!
A máme jasno. Víme, kde ji hledat. Také víme, že když ji uspíme, musíme obtisknout všichni ruku na jejím boku. Jen musíme ještě natrénovat uspávanku, abychom ji vyhnali natrvalo. Nebude to jednoduché. Sami posuďte – pozpátku a sborově to opravdu není jen tak:
.ět umjebo ,šensu im ža
,ět ubélok ,ětíd ,ílaH
.iležrtep v aktábířh a
ílez v ěnok ,íleb ílaH
Paní kuchařky nám na cestu připravily tříbarevný puding, a šušká se, že pokud budeme úspěšní, budou k večeři šunkofleky 🙂
Vyrážíme tedy příšeru najít a pokusíme se jí udolat, abychom měli klid a nemuseli se strachovat z další její návštěvy. Příšera je na první pohled roztomilá, ale dokáže v táboře udělat pěknou paseku. Našli jsme ji na kraji lesa a zkoušíme uspávat. Povedlo se. Ale pozor. Jakmile polevíme, příšera se budí a začíná nás honit po lese. Všichni znovu sborem „ílez v ěnok ,íleb ílaH …“
Pěkně jemný patlavý materiál máme připraven. A jdeme na to – postupně všichni obtiskneme svoji ruku na její bok, hlavu, uši…. Když je otisků dost, přestáváme zpívat. Příšerka se budí a pádí od nás pryč, do jiných končin této planety.
Vracíme se zpět do tábora s dobrým pocitem. Zbytek dne strávíme hrami a průzkumem nejbližšího okolí. Vítězství jsme oslavili večer u táboráku za svitu Kernitského měsíce. Těšíme se, co nám přinese zítřek.
Další fotky z tohoto dne pro rodiče najdete na kaminky.zonerama.com