1. DEN: VSTUPUJEME DO KAMENIŠTĚ (NEDĚLE 16. 8. 2020)

Jsme řád Kamenářů, který existuje už od doby prvních lidí na Zemi, hájíme spravedlnost a vždy stojíme na straně dobra. V našem čele stojí mocný vůdce Velký Kámen. Po několika letech práce v utajení a sledování jsme si vytipovali nové členy, které bychom mohli naverbovat do našeho řádu. I přes nedostatek informací, které od nás dopředu získali, všichni dnes odpoledne dorazili. Nechali jsme si chvíli na jejich poznání a seznámení se a ujistili jsme se, že jsme vybrali správně. Přijeli opravdu jen ti nejlepší, kterým můžeme věřit. Rozhodli jsme se tedy svěřit jim své tajemství a přibrat je mezi sebe.

Díky novince, kterou se našemu řádu nedávno podařilo získat, se nám otevírají nové možnosti. Pro jejich realizování budeme potřebovat pomoc našich nových členů. Přišli jsme totiž ke vzácnému stroji času. Stroj vyrobila moudrá Paní Času, která se rozhodla nám ho poskytnout a zároveň nám při našich cestách pomáhat.

Posíleni tolika novými členy jsme nabrali odvahu a rozhodli se stroj poprvé vyzkoušet. Po krátkých dohadech jsme usoudili, že nejvíce nás zajímá budoucnost a chceme se vydat do ní. Vybrali jsme datum 5. 4. 9753, ve kterém bude náš Moudrý Kámen slavit narozeniny. Jak velkolepá asi bude oslava?

Cesta se vydařila, ocitli jsme se v budoucnosti. Žádná oslava se ovšem nekonala. Svět se vůbec nepodobal našemu současnému. Než jsme se stačili rozkoukat, zajala nás skupina ozbrojených robotů. Vzali nám stroj času a zavřeli nás do cel, kde jsme museli čekat, co se bude dít. Opatrně jsme vyhlíželi skrz mříže a nevypadalo to s námi vůbec dobře. Roboti nás hlídali a nechtěli pustit. Když se přiblížil večer, postupně nás odvedli na večeři, po které nás hned poslali spát. Prý abychom byli připraveni na zítřejší otročení.

V takovém stresu jsme ovšem spát nemohli a přemýšleli jsme co dál. S přibližující se nocí jsme začali pozorovat, jak roboti postupně ztrácí pozornost a přestávají hlídat, většina jich dokonce někam odešla. Rozhodli jsme se proto bojovat. Společnými silami se nám podařilo překonat mříže a uprchnout. Pak jsme se vydali pátrat po našem stroji času. Našli jsme ho poměrně rychle, roboti ho moc pečlivě neschovali. Teď kolem něj pobíhali a zdálo se, že z něj vysávají energii. Museli jsme rychle jednat, aby v něm nějaká zbyla a my měli čas dostat se zpět. Naštěstí jsme byli v přesile. Nebylo to jednoduché, ale nakonec se nám podařilo nad roboty zvítězit, vysát jim zpět všechnu energii a vypnout je. Poté jsme se s úlevou vrátili zpět do přítomnosti.