Dnešní program začíná ještě před snídaní. U jídelny se objevuje nabídka volitelných činností a každý přemýšlí, kam se tentokrát zapíše.
Vrací se oblíbené programy z minula, ale přibývají také nové možnosti. Někdo se těší na malování miniaturních postaviček, jiný si chce s Frigg vyrobit náramek. Některé seznamy se plní rychleji, než stačíme dojíst snídani.
Současně si každý losuje jedno jméno pro naši tajnou poštu. Úkol je jednoduchý: napsat něco hezkého, co vylosovaného člověka potěší. Stačí pochvala, poděkování nebo připomenutí něčeho, co se mu během tábora povedlo.
A samozřejmě nesmíme prozradit, koho jsme si vytáhli. Z obyčejného rozdávání jmen se tak okamžitě stává přísně tajná vikingská operace.
Na ranním nástupu se všichni scházíme v kostýmech. Vikingové, bohové, obři, trpaslíci i další obyvatelé devíti světů se společně řadí před fotoaparát. Uspořádat celý tábor tak, aby byli všichni vidět a pokud možno se zároveň dívali správným směrem, je možná první dnešní zkouška spolupráce.
Nakonec se to podaří a vzniká společná táborová fotografie.
Potom už se rozbíháme na zvolené programy. Někde se tvoří, jinde hraje a u Frigg postupně přibývají další náramky. Při malování minipostaviček je potřeba klidná ruka a pořádná trpělivost – zvlášť když má figurka obličej menší než nehet.
K obědu nás čeká květáková polévka a potom něco, co si zaslouží vlastní hodnocení:
ŇAM svíčková s houskovým knedlíkem.
Po poledním klidu se scházíme u Yggdrasilu. V tom bohyně Nerthus zahlédne, že se k nám z dálky blíží návštěva.
Je to posel z Alfheimu – říše světlých elfů.
Bohyně mu vysvětluje, že se snažíme zachránit Yggdrasil a potřebujeme kámen jeho světa. Světlý elf ví, kde se nachází. Je ukrytý v Knize vědění.
Tu však nemůže otevřít jen tak někdo. Dostat se ke kameni může pouze ten, kdo dokáže, že je toho hoden.
„Oni jsou určitě hodni,“ zastane se nás bohyně.
„To budou muset teprve dokázat,“ odpoví elf.
Strom vědění v Alfheimu má pět mohutných kořenů a pod každým z nich vede jeden tunel. Čeká nás astronomie, umění, historie, literatura a alchymie.
„Takže žádní draci, obři ani pekelní psi?“ ujišťuje se bohyně.
Ne. Tentokrát nás čeká něco mnohem těžšího. Budeme muset pozorně sledovat, naslouchat, přemýšlet a spolupracovat.
Projít tunely je navíc pouze začátek. Další tajemné kódy si budeme muset vypochodovat a vybojovat. Teprve potom získáme klíč ke Knize vědění.
Na výzvu, zda to dokážeme, odpovídáme hlasitým „Ano!“ a světlý elf nám ukazuje cestu ke Stromu vědění.
Do každého tunelu vstupuje celý oddíl. Postavíme se na určená místa a už se nesmíme přesouvat. Jeden zapisovatel zůstává venku a zaznamenává naše odpovědi. Na každý úkol máme deset minut.
V tunelu astronomie nás čeká čtrnáct souhvězdí. Každý z nás vidí jedno, ale nesmí vyslovit jeho název. Musí popsat rozmístění hvězd a celý tvar tak, aby zapisovatel poznal, o které souhvězdí jde.
Někdy stačí několik přesných slov. Jindy vznikne popis typu „takové to zahnuté, co má vlevo hvězdu a připomíná trochu lžíci, ale vlastně vůbec“. Zapisovatel se pak může pouze pokusit uhodnout, co tím měl básník – nebo v tomto případě astronom – na mysli.
V tunelu literatury nacházíme čtrnáct částí jednoho příběhu. Každý vidí pouze úryvek před sebou a jednotlivé části jsou důkladně promíchané. Někdo zná začátek, jiný závěr a mezi nimi se nachází několik událostí, které by mohly patřit skoro kamkoliv.
Musíme se navzájem poslouchat a postupně celý příběh poskládat. Teprve potom začne dávat alespoň trochu smysl.
Tunel historie nás vrací k devíti světům Yggdrasilu. Na velkých obrazech plných postav a drobných detailů hledáme určené obyvatele jednotlivých světů. Nestačí je zahlédnout. Musíme také správně určit jejich místo v mřížce a nahlásit souřadnice zapisovateli.
Po několika dnech putování už řadu postav poznáváme. Najít je mezi všemi ostatními však vyžaduje opravdu ostrý zrak.
V tunelu alchymie dostává hlavní slovo čich. Čtrnáct alchymistických knih tvoří voňavé dvojice a my musíme zjistit, které patří k sobě.
Knihy si postupně předáváme a snažíme se zapamatovat jejich vůně. Některé dvojice poznáme okamžitě, jiné nám pořádně zamotají nos. Po chvíli už si navíc nejsme jistí, jestli opravdu voní knihy, nebo celý tunel a všichni v něm.
Poslední je tunel umění. Stojíme v zástupu od nejmenšího po největšího, abychom si nemohli koukat přes ramena. Každý má před sebou obraz, který nesmí ostatním ukázat.
Pomocí slovních popisů hledáme stejné dvojice. Rychle zjišťujeme, že věta „je tam strom, obloha a nějaký člověk“ není příliš užitečná. Postupně proto přidáváme barvy, tvary, počty postav i nejmenší detaily.
Po průchodu pěti tunely máme za sebou pozorování, čtení, hledání, čichání i dlouhé vysvětlování věcí, které jsme si navzájem nesměli ukázat.
Ke Knize vědění se však stále nedostaneme.
Za splněné úkoly dostává každý Viking jednu kartičku v barvě svého oddílu. Je na ní číslice a údaj o tom, na které místo patří. Když spojíme všech patnáct kartiček, získáme první patnáctimístný kód.
To je ale pouze jeden ze šesti potřebných kódů.
Části kódů ostatních posádek musíme získat v Souboji vědění. Každý oddíl si proto v lese zakládá vlastní základnu se zapisovatelem a ostatní vyrážejí do vyznačeného území se svými kartičkami.
Když se potkají Vikingové z různých oddílů, porovnají hodnoty svých karet. Vítěz se smí podívat na jednu číslici soupeřova kódu a její pořadí. Musí si obojí zapamatovat, doběhnout zpátky do základny a nadiktovat údaj zapisovateli.
Brzy je les plný poslů, kteří hledají soupeře, vracejí se se získanými čísly a cestou si je raději stále opakují.
Některá políčka tabulky se plní rychle, jiná dlouho zůstávají prázdná.
Postupně získáváme vlastní kód i čtyři kódy ostatních oddílů.
Zbývá poslední šedivý řádek. Ten nám nikdo neprozradí a nelze ho ani vybojovat. Musíme ho dopočítat.
Na každé pozici porovnáváme pět známých kódů a hledáme číslici od jedné do pěti, která mezi nimi chybí. Princip trochu připomíná sudoku. Nejtěžší ovšem je nejprve přijít na to, že právě takhle poslední kód funguje.
Nad tabulkami začíná počítání, ukazování a opravování. Pokud se některá číslice nehodí, musíme se vrátit a zkontrolovat předchozí zápisy. Nakonec se ale podaří doplnit všech patnáct polí.
Máme 15místný kód. Právě on bude hledaným klíčem ke Knize vědění.
Na večerní nástup přichází 2 světlí elfové a přinášejí knihu vědění. Myslíme si, že jsme dokázali, že jsme hodni, ale rychle nás vyvedou z omylu. Pro otevření Knihy vědění je potřeba umístit ve správném pořadí stránky z tunelů. To se ukáže jako zapeklitý problém a dvojice, které zastupují jednotlivé oddíly se pořádně zapotí.
Nakonec všechny stránky vloží a elf se svítícími nádhernými křídly nás vyzývá k pozornosti …. a po vyslovení kouzla se kniha otevírá. Už v ní není spousta stran vědění, jako před chvílí.
Uvnitř se rozzáří kámen Alfheimu.
Kámen z ní vyzvedáváme my – ti, kteří k němu společně otevřeli cestu.
Ne silou. Ne lstí. Ale věděním, pozorností a spoluprací.
Sedm světů. Sedm kamenů.
Večer nás čeká nástup a neuvěřitelných devět soubojů o ostrovy. Na řadu přicházejí runy, kostky, člunkový běh, hod na kaktus a další disciplíny. Chvíli se přemýšlí, chvíli běhá a jindy rozhoduje jediný hod.
Na našem vikingském moři začíná být pořádně těsno. Posádky brání své ostrovy, útočníci se je snaží získat a výsledky jednotlivých soubojů postupně mění podobu celé mapy.
Po posledním střetnutí si ještě společně zazpíváme.
A potom už spát.
Dnes jsme totiž zjistili, že souboj s vlastní hlavou může člověka unavit přinejmenším stejně jako souboj s Temným elfem.
K záchraně Yggdrasilu nám zbývají poslední dva kameny.
