Dnes ráno nás Heimdall pouští přes duhový most do Svartalfheimu – podzemního světa trpaslíků a temných elfů. Právě zde žijí nejlepší kováři celého Yggdrasilu.
Mistr kovář nás vítá u kovadliny. Tedy pokud se zuřivému bušení kladivem a výkřikům „K ničemu!“, „Taky k ničemu!“ a „Ty jsi úplně nejvíc k ničemu!“ dá říkat přivítání.
Když se dozví, že přicházíme kvůli umírajícímu Yggdrasilu, nedůvěřivě si nás prohlédne.
Málo vousů. Žádná kladiva. Příliš měkké ruce.
Heimdall s Týrem mu připomenou, že už jsme získali kameny z několika světů, kam se sami bohové vydat nemohou. Kovář nakonec připustí, že možná nejsme úplně neschopní.
Má to však jeden háček. Kámen Svartalfheimu zatím vůbec neexistuje.
Trpaslíci své největší poklady nenacházejí. Oni si je vyrábějí. Kámen tohoto světa proto musí mistr vykovat z jeho nejvzácnější suroviny – žlutých krystalů silicy.
Temní elfové však zabrali cesty do dolů v Járnsmidě. Bez jejich rodového amuletu neprojdeme přes stráže a v dolech navíc zůstal uvězněný mistr run. Jen on zná formuli, která dokáže probudit sílu silicy.
Dostáváme tedy úkol: získat elfí amulet, proniknout do dolů, vytěžit silicu, rozluštit runovou formuli a dostat se zpátky přes Temné elfy.
Oddíly postupně vyrážejí na stejnou trasu. Výprava nás zavede k místu u sfingy, na horní louku, do lesa magických zvířat i do lesa, kde obvykle hrajeme vlajkovanou.
Nejdříve se musíme dostat přes strážce rodového amuletu. Temný elf stojí na druhé straně vyznačeného území a amulet si bedlivě hlídá. Pomalu se k němu přibližujeme, ale pokaždé, když elf zavolá: „Kde je můj amulet?“, prudce se otočí.
Všichni musí okamžitě zůstat bez hnutí. Kdo se pohne, vrací se na začátek. Teprve když k elfovi dorazí celý oddíl, může si jeden z Vikingů amulet „vypůjčit“.
Cesta zpátky je ještě těžší. Amulet si nenápadně předáváme, zatímco se strážce snaží poznat, kdo ho právě ukrývá. Pokud označí správného člověka, musí se celý oddíl vrátit až k němu. Některé posádky si amulet předávají tak rychle, že občas ani samy přesně nevědí, kdo ho drží.
Nakonec se však všichni i s elfím znamením dostáváme zpět. Cesta do dolů je otevřená.
V Járnsmidě nás čeká trpaslík, který nám s těžbou silicy jistě ochotně pomůže.
Tedy alespoň jsme si to mysleli.
Místní trpaslík považuje dolování za podřadnou práci, při které by si mohl ušpinit ruce. Těžit proto musíme sami. Žluté krystaly jsou ukryté v obrovské kádi plné gelových kuliček, kamenů a nejrůznějších předmětů.
U kádě se střídáme a snažíme se co nejrychleji nahmatat správný krystal. Mezi prsty všechno klouže a místo vzácné silicy se občas podaří vytáhnout úplně jiný kámen. Každý oddíl potřebuje získat patnáct žlutých krystalů.
Materiál máme, ale stále nám chybí runová formule.
Mistr run se podivuje, proč se ho vůbec na něco ptáme. Vždyť máme elfí amulet! Z jeho pohledu je tedy všechno naprosto jasné.
Z našeho pohledu o něco méně.
Na amuletu jsou dvojice runových znaků. Stejné dvojice musíme najít v runovém poli připomínajícím pexeso. Navíc při tom nesmíme mluvit.
Radíme si proto ukazováním, máváním a významnými pohledy. Postupně nacházíme správné dvojice a skládáme je podle amuletu. Po otočení run nakonec každý oddíl rozluští celé zaklínadlo:
„Spojte zem s ohněm!“
Z dolů odcházíme se silicou i kouzelnou formulí. Temní elfové si však mezitím všimli, co se na jejich území děje, a cestu zpátky nám rozhodně nehodlají usnadnit.
Úzký průsmyk hlídají dva elfí bojovníci. Proti nim mohou nastoupit vždy pouze dva Vikingové. Dvojice se střídají, posádky počítají zásahy a povzbuzují své bojovníky. Každého elfa musíme zasáhnout dvacetkrát, aby konečně usnul a uvolnil nám cestu.
Když oba strážci usnou, můžeme projít.
Do tábora se vracíme s amuletem, silicou a rozluštěným zaklínadlem. Kámen Svartalfheimu však stále nemáme. Mistr kovář potřebuje materiál od všech posádek a na jeho vykování si musíme počkat až do večera.
Po návratu nás čeká zasloužený oběd – řízek s bramborovou kaší.
Odpoledne trávíme po srubech. Malujeme štíty, které budou zdobit náš drakkar. Přibývají na nich barvy, runy, zvířecí znaky i další vikingské motivy. Každý štít je jiný a naše loď díky nim začíná vypadat jako drakkar skutečné vikingské posádky.
Mezitím se sudičky vydávají na vlastní výpravu. To pro nás znamená jediné: dnešní večeři si musíme uvařit sami.
Každý oddíl včera vymyslel své tříchodové menu a připravil nákupní seznam. Dnes dostává suroviny a z kuchařských plánů se musí stát skutečné jídlo.
Rozdělujeme se k pěti ohništím. Dva oddíly vaří na dolní louce, další tři u velkého táborového ohniště. Na každém místě se připravuje salát, hlavní chod i zákusek.
Začíná krájení, míchání, dochucování a rozdělávání ohňů. Někdo hlídá kotlík, jiný připravuje zeleninu a další zkoumá, jestli už je jídlo hotové, nebo pouze velmi horké. Kouř si jako obvykle vybírá přesně ty lidi, kteří se mu nejvíce snaží vyhnout.
Postupně vznikají celé tříchodové večeře. Protože k vaření patří také umyté nádobí a uklizená ohniště, pracujeme až do pozdějšího nástupu.
Když je konečně hotovo, zazní Heimdallův roh.
Výprava do Svartalfheimu ještě neskončila. Mistr kovář čeká u své kovadliny. Zástupci oddílů před něj postupně vysypávají vytěžené krystaly. Kovář každý příděl kontroluje a u jednoho kamene se raději ujišťuje, jestli jsme ho nevytáhli z potoka.
Silicy je dost.
Sílu zaklínadla ale musíme probudit společně. Napoprvé se náš hlas kováři příliš nelíbí. Takhle se prý síla celého světa rozhodně neprobouzí.
Podruhé proto zakřičíme ze všech sil:
„Spojte zem s ohněm!“
Kovář položí silicu na kovadlinu a zvedne kladivo.
První úder – síla země. Druhý úder – síla ohně. Třetí úder – síla run.
První pokus se nezdaří. Ani druhý nevypadá o mnoho lépe. Kovář ale dál buší do silicy a nakonec se mu podaří vytvořit něco, co ještě ráno vůbec neexistovalo.
Kámen Svartalfheimu je náš!
Nenašli jsme ho ani jsme ho nikomu nevzali. Získali jsme amulet, vytěžili silicu, rozluštili runy a probojovali se zpátky. Teprve ze všeho dohromady mohl vzniknout.
Kovář nám kámen předává a samozřejmě nezapomíná připomenout, kdo vykoval nejlepší kámen v celém Yggdrasilu.
Nejskromnější kovář devíti světů.
Po návratu na nástup nás čekají výsledky výpravy a další souboje o ostrovy. Na vikingském moři zbývá stále méně volného místa a posádky se o cenná území střetávají čím dál častěji.
Dnešní den byl dlouhý. Prošli jsme územím Temných elfů, pracovali v trpasličích dolech, pomalovali štíty a sami si uvařili celou večeři.
A především jsme vytvořili něco, co ještě ráno vůbec neexistovalo.
Šest světů. Šest kamenů.
K záchraně Yggdrasilu nám zbývají ještě tři.
