Po několika dnech plných cestování mezi světy, boje s obrovským hadem a probouzení sopek přichází zasloužený odpočinkový den. Žádný kámen dnes hledat nebudeme. I Vikingové si totiž občas potřebují odpočinout – i když náš způsob odpočinku může vypadat docela akčně.
Ráno začínáme společnou rozcvičkou na horní louce. Spolu s námi dorazily také táborové ztráty a nálezy, které marně čekají na své majitele. Tentokrát se ale nikdo nemůže jen nenápadně podívat a zase odejít. Každý zapomenutý kousek oblečení si musí jeho majitel poctivě „odcvičit“. Několik mikin, ručníků a dalších zatoulaných věcí se tak konečně vrací domů – a jejich majitelé mají ranní rozcvičku o něco vydatnější.
Při snídani nás čeká důležité rozhodování. Dnešní program si totiž každý vybírá sám. Nabídka je opravdu pestrá a míst je v jednotlivých skupinkách omezeně, takže musíme zvážit nejen to, co nás láká nejvíce, ale také to, kam se ještě vejdeme.
Největší dobrodruzi mohou vyrazit na více než devítikilometrový pěší výlet za Plačkov. Kdo dává přednost tvoření, může se stát řezbářem, namalovat vlastní obraz na plátno nebo si uplést náramek. Další čeká vikingská střelnice se vzduchovkou a lukem, logické hádanky pro probuzení mozkovny nebo trénink vybraných soubojů o ostrovy.
Myslíme ale také na unavené svaly. Jedna skupinka proto volí odpočinek, protažení a jógu. A protože náš táborový tanec stále obsahuje několik poněkud záhadně prázdných míst, mohou se tanečníci pokusit sestavu vylepšit a doplnit novými pohyby.
Na ranním nástupu se každý dozvídá, kdo povede jím vybraný program a kam má zamířit. Potom už se tábor rozděluje do malých skupinek a každý vyráží za svým vlastním dobrodružstvím.
Dopoledne nám počasí přeje. Nad táborem se objevuje modrá obloha a chvílemi svítí i slunce, takže většina vybraných programů může proběhnout venku.
Na vikingské střelnici se napínají luky a šípy létají do barevného terče připevněného na velkém balíku slámy. Někteří střelci už drží luk zkušeně, jiní teprve zjišťují, která ruka má vlastně dělat co. Nejdůležitější je pořádně zamířit, nepustit tětivu příliš brzy a doufat, že šíp skončí alespoň v terči.
Na malířském stanovišti mezitím vznikají obrazy, které by vedle sebe člověk rozhodně nečekal – vesmírné krajiny, květiny s motýlem, barevné houby, město při západu slunce i Spider-Man. Každé plátno je úplně jiné a některá díla vypadají opravdu skvěle.
Jinde se trpělivě opracovává dřevo, vznikají vlastnoručně vyrobené náramky a řeší se logické úkoly. Jedna skupinka protahuje unavené svaly na podložkách, další vymýšlí nové části táborového tance a výletníci mezitím polykají jeden kilometr za druhým. Někde se tedy napínají luky, jinde svaly a na dalším místě mozkové závity. Každý odpočívá po svém.
Po obědě přichází polední klid – a spolu s ním také déšť. Ten se nás drží i po svačině, takže se všichni přesouváme do jídelny. Čekání na lepší počasí si krátíme improvizační Partičkou. Vznikají nečekané scénky, podivné postavy a ještě podivnější odpovědi. O zábavu rozhodně není nouze.
Po nějaké době to vypadá, že déšť konečně polevuje. Rozhodujeme se proto vyrazit do lesa a zahrát si vlajkovanou. Než se ale stačíme pořádně připravit k odchodu, znovu začíná pršet.
To nás samozřejmě nezastaví.
Spoléháme na osvědčenou vikingskou teorii, že v lese pršet nebude. Vyrážíme tedy za deště a doufáme, že nás stromy před nejhoršími kapkami ochrání. Vlajkovaná se rozbíhá mezi stromy a na počasí se při běhání alespoň na chvíli zapomíná.
Do tábora se vracíme až před večeří – opět za docela slušného deště. Jsme sice trochu zavlhlí, ale naštěstí nepromrzlí. Po předchozích zkušenostech s mrazivým větrem v Midgardu už dobře víme, že to zdaleka není totéž.
Zatímco děti dobývají v lese vlajky, přibližně polovina všech vedoucích připravuje „mimina“. Nejde však o žádné hlídání nejmladších účastníků, ale o jedno z našich nejoblíbenějších táborových jídel – párek zabalený v bramborovém těstíčku, podávaný s červeným zelím.
ŇAM!
Původně jsme si chtěli mimina vychutnat venku, ale déšť rozhoduje jinak. Večeře se proto servíruje v jídelně. Po návratu z mokrého lesa nám teplé bramborové těstíčko chutná možná ještě o něco víc než obvykle.
Po večeři pokračuje program po oddílech. Někteří zůstávají v táboře, ale červení pojímají svůj odpočinkový den opravdu po vikingsku. Vyrážejí zpátky do lesa na další hry a vracejí se dobrodružně až těsně před večerkou.
Počasí se mezitím na chvíli umoudřuje. Mraky se trochu rozestupují a déšť konečně slábne. Příliš velké naděje si ale neděláme – podle oblohy to vypadá, že poslední slovo ještě neřekl.
Dnes jsme sice nezískali žádný další kámen světa, přesto byl den plný výprav, tvoření, tance, střílení, hádanek, lesních her a především vlastních rozhodnutí. Každý si mohl vybrat, čemu chce věnovat svůj čas, a vyzkoušet něco, na co během společných etap obvykle nezbývá prostor.
Yggdrasil na nás bude muset jeden den počkat.
Zítra se ale Vikingové znovu vydají za jeho záchranou – pokud nám ovšem déšť dovolí opustit tábor…
