Už při ranní rozcvičce je jasné, že v táboře je něco jinak. Vejce není na svém místě. Královna se domnívá, že ho někdo uklidil před nepřízní počasí a hned po zahájení audience vyžaduje po nočních hlídkách, aby ho vrátili na své místo. Noční hlídka však o něm neví. Prohledali jsme celý tábor a vejce nikde není.
Máme štěstí, že královna je už napojena na draka, který se má vylíhnout a dokáže vyvolat vize minulé i budoucí, které s ním souvisí. Po soustředění v magických kruzích se před našima očima odehrává 3D záznam toho co se stalo: V noci se přikradli rudí pomocníci Pana Temného, využili nestřeženého okamžiku a vejce ukradli. Po tomto zjištění královna omdlévá vyčerpáním a musí být odvedena do svých komnat.
Byl to ten divný týpek ze včerejška. Hajzlík jeden, ne nadarmo si říká Pan Temný. Musíme vejce najít a dostat ho zpět. Ale zatím nevíme, kam máme jít. Musíme počkat, až královna uvidí víc.
Odpoledne nám opravdu královna udala směr: „Vidím naše vejce uprostřed divného místa se špičatými náhrobky, táhne mne to tam, kde les je řídký a smutný, louka suchá a pustá…“. Po chvilce putování jsme opravdu narazily na tábor Rudomrchů. Zkusili jsme vyjednávat, ale nepovedlo se. Bohužel naše ochranné magické schopnosti nejsou ještě dost silné, a tak na ně nemůžeme použít zbraně. Jedinou možností je využít naší rychlosti a šikovnosti a strážní věže dostatečným množstvím bombiček vyhodit do povětří. Nastal dlouhý a tuhý boj. Nakonec se nám podařilo tábor obsadit a Rudomrchy vyhnat. Ale to, o čem jsme si mysleli, že je naše vejce, byl jen výsměšný vzkaz od Pana Temného.
Na večerní audienci sice byla královna zklamaná, že jsme neuspěli, ale ocenila naši velkou snahu. Zároveň rozhodla, že se příští den budeme věnovat zlepšení naší výzbroje, abychom nebyli při příštím střetu s panem Temným tak bezbranní.
