V noci jsme přemýšleli o večerní vizi naší královny. Víme, že čím déle bude náš drak u pana Temného, tím menší je naděje, že bude hodný a že se z něj stane nový drak – ochránce. Ráno na nic nečekáme, urychleně balíme to nejnutnější a vyrážíme na hrad. Cestu nám označili naši zvědové, takže nemůžeme bloudit.
Potkáváme nástrahy a rébusy, které musíme vyluštit, abychom mohli pokračovat v cestě.
Těsně pod Orlíkem jsme narazili na místa, kde ze země vykukují lebky a kosti. Na chvíli se z nás stali archeologové a pomocí štětců a lopatek odkrýváme kostry nějakých zvířat. Když si připomeneme, co jsme se dozvěděli po cestě, je nám jasné, že jsou to bájná zvířata, která už chvíli postrádáme v našem lese. Pan Temný je asi unesl a byl na ně zlý.
Když dorazíme k branám hradu, chvilku si odpočineme a dle indicií zkoušíme namalovat, jak bájná zvířata mohla vypadat. Uvnitř hradu občas zahlédneme Rudomrchy. Zatím se nám nepodařilo bránu otevřít. Asi je na čase použít naši táborovou píseň. Ta by mohla Rudomrchy s panem Temným zahnat a brány otevřít.
Po několika pokusech se nám to opravdu podařilo. Na hradě už vidíme jen několik posledních utíkajících Rudomrchů. Pan Temný ani drak nejsou nikde vidět.
Najdeme si místa na spaní, prozkoumáme hrad, k večeři si namažeme marmeládou nebo nutellou palačinky, zvládneme i nástup a rozdáme si pozdravy z domova. Večer nás čeká ještě letní kino o dračím vejci.
Chvilku před koncem filmu se ozve dračí řev. V prvním okamžiku si myslíme, že to patří k filmu. Ale ono je to reálné. Na hradbách se objevil náš drak. Chvilku poletuje sem a tam nad nádvořím, pak obletí věž a z ní se vrhne střemhlav přes naše hlavy za hradby. Zase zmizel. Ale alespoň víme, že je v pořádku a že ho pan Temný neumořil, jako ostatní bájná zvířata.
Pak už zbývá jen najít svůj spacák, a užít si krásnou teplou letní noc.
