Už si začínáme zvykat, že v Kamenoroku dny plynou trochu jinak. Takže nás ráno už vůbec nepřekvapilo, že jsme kolem sebe viděli samá srdce a srdíčka a zamilované obálky. A mezi tím vším se pohybují láskyplní amorkové a Olaf, který má rád vřelá objetí. Podle datumu je to sice jasné, ale i tak se na nástupu dohaduje paní rychtářová s naším rychtářem, zda je dnes svátek Valentýna nebo 1. máj. Nakonec se ti dva pohádali tak, že rychtářka utekla s prvním, koho potkala na trhu.
Dnes si mohl každý vybrat z 6 různých nabídek dopoledního programu. Děti mohly vyzkoušet vyrábět na dílničkách, zastřílet si, vyzkoušet si šifry, stavět v lese domečky nebo upéct něco dobrého.
Odpoledne se naše děvčata smutně ptala, jestli už přišla pošta, protože čekala svoje valentýnky. Místo toho jsme ale našli jen dopis od velmi nešťastného pošťáka.
Vážení spoluobčané,
opakovaně každý rok sleduji šťastné páry našeho městečka, jak si posílají ty hloupé valentýnky a koukají na sebe těmi otravnými zamilovanými pohledy.
Už se nesnesu dívat na to, jak je každý kromě mě šťastný. Proto jsem se rozhodl, že letos bude vše jinak. Už žádné zamilované páry! Žádná růžová psaníčka! Konec sladkých řečiček! Bylo toho dost!
Když nemůžu být šťastný já, nebude ani nikdo jiný! Nesnažte se mě zastavit, valentýnky už jsou dávno rozházené po lese. Nemáte ani sebemenší šanci je do večera najít, natož správně přiřadit a roznést. Takže se o to ani nepokoušejte.
Váš nemilovaný pošťák Ondra
Po přečtení tohohle dopisu spustila děvčata veliký nářek. Lkala tak úpěnlivě, že by se nad tím i kámen ustrnul. Vyrazili jsme proto do lesa a začali hledat rozházené Valentýnky a ta správná děvčata, kterým je zamilovaní kluci poslali. Docela jsme se naběhali, protože pošťák byl opravdu důkladný. Všechny valentýnky jsme nakonec doručili jejich adresátkám. Jen jedno děvče zůstalo samo bez psaníčka.
Na večerní nástup se k nám proplížil i pošťák Ondra. Spustilo se popuzené reptání: Co tady dělá a jak nám takhle mohl zkazit Valentýna a že to se opravdu nedělá, takhle druhým škodit. Ale pošťák jim skočí do řeči, že se přišel omluvit, že se cítí hrozně provinile kvůli tomu co provedl, a že by to chtěl napravit. Řekli jsme mu, že už jsme valentýnky roztřídili a odeslali. Pošťákovi se ulevilo a začal dětem moc děkovat. Ale stejně je furt smutný, protože sám nemá svou valentýnku a musí Valentýna trávit sám. Děti v tu chvíli napadlo, že nám jedna dívka zbyla, takže je můžeme dát dohromady, aby už nikdy nebyli na Valentýna sami. Po seznámení si hned padli do oka a nakonec odešli ruku v ruce do zapadajícího slunce. 😊
Večer jsme si u táboráku zazpívali, naučili jsme se další sloku naší táborové písničky a ulehli do spacáků.
