Že se u nás v Kamenoroku nikdy nenudíme, dokazuje zápis z minulého roku, kdy několik náhod připravilo veselé odpoledne všem, kteří byli na doslech.
Annika, Dunaj a Tomáš se po dobrém obědě procházejí mezi lány a zaníceně spolu debatují.
Náhle zahlédnou nějakou pěknou zrzku, jak uklízí.
"Pojďme zjistit kdo to je"
Zrzka pro změnu zaujatě pozoruje Bertu, která pracuje nedaleko na svém čtvrtlánu.
Dunaj a Tomáš se s ní jdou seznámit, poklepou jí na rameno, a neodpustí si ani rozpustilé pozdravení. "Buď zdráva, panno sličná, co že tak sama tady na mezi. Nepotřebuješ pomoci od švarných jinochů?"
Ale ejhle. Děvečka není děvečka, ale nerudný Prokop. Navíc dost naštvaný, protože ho nachytali, jak kouká po Bertě. Uhánějí rychle pryč.
Zastaví se až za drahnou chvíli, když mají jistotu, že je Prokop už nedohodí. Sotva dechu popadají.
Ani si nevšimli, že při tom úprku Dunaj ztratil lucernu.
Tomáš nabízí "Kamarádi, dáte si trochu posilňujícího lektvaru, když jsme se tak uhnali?"
PRÁSK. Ani poodstoupit nestihli. Jako obvykle - příprava se nepovedla, a všichni končí umounění jak kominíci.
"Že bych pomotal množství látek? Nebo jsem zase zapomněl, že se nejdříve lije voda, a pak až kyselina?" Dumá Tomáš.
Ale to už na ně z dálky volá Berta: "To je dobře, že zas děláte pokusy. Jinak bych vás nenašla. Utíkali jste tak rychle, že jste se mi ztratili. A co by sis Dunaji počal v noci ve službě bez lucerny?"