V kronice Kamenoroku je zaznamenána událost, o které se místní dodnes přou, jak to tenkrát vlastně bylo. Píše se v ní, že před 6 generacemi, někdy kolem Svatojánské noci, se ztratila mlynářova učednice a už ji nikdy nikdo nenašel. Příběh se dostal do kroniky od vnuka písaře, který si vždycky všechno zapisoval a svoje zápisky vnukovi před smrtí předal. (Podobnost se současně žijícími obyvateli je čistě náhodná.)
Učednice ze mlýna - prášek a smetiprach - nesly namletou mouku místnímu písaři.
Jedna si pytel cestou tak neštěstně nadhodila, že trefila práška do hlavy.
Prášek ani neškyt a svalil se k zemi.
"Ó já nešťastná, co jsem to provedla !"
Učednice měla pěknou bouli na hlavě a byla celá rozčilená.
"Cos mi to provedla, nešiko! Však já ti to oplatím"
Smetiprach padá k zemi, nehýbá se, a už ani zázrak ji neoživí.
Učednice neváhá a volá na pomoc nádeníka, co se potuluje kolem.
"To já ne, já nic neudělala. Ona tady prostě upadla a už se nezvedla. Teď to bude na mne. Co mám dělat?"
Nádeník to okoukne a rozvážně praví: "Jí už stejně nepomůžeme. Tak ji dáme do pytle a odneseme."
Potká je písař, který už učednice a svoji mouku vyhlíží. Zapisuje si každý pytel, který od mlynáře kupuje.
A protože je mlynářka hezká holka, co mu slíbila 10 pytlů mouky zadarmo, poradí jim: "Běžte za hrobníkem, ten vám pomůže"
Hrobníka našli v pilné práci.
Moc ho prosí, aby jim pomohl, že nechtějí do šatlavy.
A hrobník na to: "Však kopu stejně, díra bude velká a pod zem se toho mnoho vejde. Tak mi tu ten pytel nechte, a já vám ho zakopu"