Probouzíme se do dalšího dne. Jen co se poslední děti vyštrachají ze svých příbytků, tváře nám ovane teplý vánek. Co to ta čertice zase provádí? Musí jí dojít uhlí, jednou jí prostě musí dojít uhlí.
Jen co slunce vyšlo těsně nad horizont, už jdeme vybojovat nějakou tu slávu pro své znaky. A jak jinak, než v bitvě? Chráníme své vlajky před ostatními oddíly. Střela, kryt, protiútok, zásah. Zbraně létají, útoky se hemží, nepolevují na intenzitě. Když tu najednou, bandité. Ano, bandité, vrhli se do útoku, asi si také šli urvat svůj kousek slávy. Byla to zdlouhavá řež, nakonec však odcházíme jako vítězové.
Po posilňujícím obědě se k nám řítí jakési ženštiny. Kdo to je? A koho to proboha táhnou? To už macecha spustila nekonečný proud urážlivých slov. Ples se prý blíží a barák jim padá na hlavu. A ta cácora nic! Není schopna udělat dočista nic. Navaříno není. Uklizeno není. Dcera přizvukuje: „Nic neumí. A stejně ji nemám ráda.“
To jste měli vidět naši Uriášku. To byste koukali, div si je do pekla neodnesla. Oči jí svítily zlostí. Macecha nezaváhala ani na chviličku. Popadla dceru a dala se na ústup.
„Kdo jsi?“ ptáme se poslední dívky, přestože už dopředu víme odpověď. Je to přeci Popelka. Ale něco nám tady nehraje. Nebyla Popelka šikovná? Nabízíme Popelce pomoc a ta radostně přijímá.
Dala nám opravdu pestrou škálu úkolů. Přebrat hrách a čočku! Rozumíte tomu? Hrách, čočka, čočka, hrách, čočka, čočka… Sestřelit šišku, protančit celý bál. Opravdu potřebovala naši pomocnou ruku. Kdyby tančila sama, daleko by se nedostala. Hledáme ztracenou botu, oříšky a samotnou cestu do zámku! Zvládli jsme to.
A pak se to stalo. Pořád si nejsme jistí, co že se to vlastně přesně odehrálo.
Bylo to takhle. Macecha s dcerou se vrátily, pochválily Popelku za vše, co se jí povedlo. Ony ji pochválily! Po tom všem, co o ní řekly ráno samého dne!
Macecha se jde pochlubit šperky, pro které si nechaly poslat při posledním úplňku. Otevřou truhlu a… Ne, to není možné. Co se to stalo? Z truhly vyskočí vylekaná dívka. A co víc! Vypadá dočista stejně jako Popelka. Když se naše domněnky potvrdily, Uriáška se rozohnila, div plameny nespálily všechnu trávy v nejbližším okolí. Když ty jsi Popelka, tak kdo je tohle? Ukáže na původní z nich. Ta se však dala bleskurychle na útěk. Sotva si všimla, že ji spadla paruka, uhání, jako by o život šlo. V mžiku oka byla v prachu. A záhada, kdo to vlastně byl, zatím zůstává nerozluštěná.
Večer máme naše první čertovské vážení. Za splnění všech úkolů můžeme Uriášce ze svých pytlů odsypat část smůly. Ti nejúspěšnější samozřejmě nejvíc. Potom si ještě u táboráku zopakujeme táborovou píseň a pár dalších pohádkových. Byl to hezký den, ale skoro všichni dnes jdeme spát s velmi rozporuplnými myšlenkami.
