Autor: taborkamin

Budíček, rozcvička i snídaně dnes proběhly v zaběhnutém duchu. I kolo štěstí se ještě pro zájemce roztočilo. Na nástup se ale přišoural ukňouraný Herňajs. Ptáme se co se zase děje – vždyť už máš svou novou pohádku… Ale on stále vzlyká, že mu tu jeho krásnou novou pohádku někdo obsadil a jeho vyhnal. Prý nějaké fialové a červené potvory. Znovu nás prosí o pomoc. No co s ním máme s nešťastníkem dělat? Bereme tedy “zbroj” a vyrážíme se na to podívat. A opravdu – v jeho nové pohádce se opevnili skřeti. To jsou taková protivná nanicovatá stvoření, co si myslí, že jim všechno patří a můžou si dělat co chtějí. To se ale přepočítali! Během pár chvilek všichni zvládli sestavit a aktivovat bombu, která zničila jejich strážní věže. Nebojácně se vrháme proti jejich dalšímu opevnění a za pár minut padají i ochranné hradby! A pak už je to boj muže

Vzhledem k tomu, že včera jsme se do postýlek dostali zase pozdě, byl dnes posunutý budíček. Rozcvičku nám ale Perlička neodpustila! Dopoledne nás čeká poslední kolo volitelných programů. Na výběr máme kosmetický salon, psaní pohádky, střelbu a rytířské hry, výrobu masek, stolní a sportovní hry, zálesáckou školu a školu znakové řeči. Všichni si vybrali, co se jim nejvíce líbilo, a dopoledne si užili. Ještě před obědem jsme ale udělali rychlou poradu, abychom vymysleli co s chudákem Herňajsem. Shodli jsme se na tom, že nejlepší bude vymyslet mu úplně novou pohádku, kde by se mu líbilo a odkud by neutíkal. Mildred nějaké nápady dobré měla, ale myšlenky se jí poněkud “rozletěly” po celém okolí. Vyrážíme tedy na “lov myšlenek” – každý musí najít tu svou a jednou rukou ji stáhnout dolů. Některé obsahují indicie, které vypovídají o tom, co má Herňajs rád, a usnadní nám tak vymýšlení pohádky. Po obědě se

Ráno nás budí tóny králíků z klobouku – Boba a Bobka: “Vstávat, vstávat a cvičit! A proč? Protože je ráno! Jenže já mám ještě noc!” Mnohým z nás se ze spacáků také nechtělo, ale nakonec se všichni vykutáleli a svá těla při rozcvičce protáhli. Po kole štěstí a dobré snídani směřujeme rovnou na nástup. Musíme dohnat, vše co jsme včera večer nestihli – hlavně tedy odsypání smůly za předešlé hry. Barevné pytle jednotlivých týmů se už pěkně vyprazdňují – rozdíly jsou velmi malé – boj je vyrovnaný 👍 Předstoupil také náš vlk Tesák – že prý jeho strejda z dolního lesa, z pohádky “O Červené Karkulce”, už je velmi starý a rád by odešel do důchodu, ale nemůže za sebe sehnat žádnou náhradu 🙁 Některé z nás hned napadá, že by to mohla být dobrá příležitost pro našeho nešťastného Herňajse, když se tam uvolňuje místo. Zkusíme mu to navrhnout. Na

Jelikož v noci jsme se vrátili celí uondaní, ráno jsme si trošičku přispali. Perlička nám dokonce zcela výjimečně odpustila i rozcvičku. Po vydatné snídani – samozřejmě opět kolo štěstí. A nesmíme také zapomenout na pohádkový kvíz, kterého se účastní stále více “čtenářů”. Na ranním nástupu jsme dohnali vše, co jsme nestihli večer – balíčky, odvážení smůly i kontrolu pohádkové “výzbroje”. Pak se týmy rozešly k oddílovým programům. Vesměs se všichni zdržovali v lese, protože opět bylo velké horko. Po obědě většina z nás posedávala ve stínu a snažila se “nevypařit”. Nicméně náš obchůdek se sladkostmi úbytek nakupujících nezaznamenal 😀 Na odpolední nástup se všichni ploužíme bez velkého nadšení. To se ale během chvilky změnilo – mezi děti se vřítili vedoucí s lahvemi a kyblíky plnými vody. Nikoho nemusíme dvakrát pobízet k odplatě – jak mávnutím kouzelného proutku najednou všichni ožili a strhla se velká “vodní bitva” – všichni proti všem!!!

Hurá, další krásný den je tady! Všichni radostně vyskakujeme ze spacáčků a nadšeně cvičíme s Perličkou! I ty Muchomůrko, Pešku a Tesáku, že ano? Ale co čert nechtěl – hned na ranním nástupu zase problém! Z lesa přibíhá hejkal Kejchal a haleká, že si bába s dědkem z chalupy pod lesem odjeli na dovolenou ke Smaragdovému moři a vůbec se jim nechce zpátky. Jenže v chalupě je boží dopuštění. Zvířata mají hlad a řepy na poli vyrostli do obrovských rozměrů! Musíme tam zjednat pořádek! Rozhodli jsme se, že řepy sklidíme a nakrmíme s nimi hladové zvířectvo. Řepy jsou tak velké, že nejprve musíme sestrojit nějaká nosítka, abychom je vůbec mohli dopravit k chalupě. Všechny týmy se vrhají do práce, takže za 45 minut máme 5 parádních nosítek – některá i vystlaná polštářky 😀 Jdeme na řepy! Jejich velikost nás přece jen zaskočila! To by v tom byl čert, abychom je

Ráno zase sluníčko. které hned vysušilo všechny včerejší louže a případné splíny. Vstáváme s úsměvem za tónů rozcvičkových písniček 😃. Ke snídani rovnou dvojité kolo štěstí (protože včera v lese na něj nedošlo). Po krátkém nástupu se všichni rozešli ke svým oddílovým programům, které jim včera tak neplánovaně přerušil déšť. Po dobrém obědě, nákupech v obchůdku a poledním klidu-neklidu, se na nástup přihnala děsně rozčílená Uriáška. Vzteky nemohla ani mluvit, jen pořád děsně nahlas blekotala. Ani Petronela ji nedokázala uklidnit. Nakonec z ní přece jen vypadlo, že jí někdo vybral sklad potravin, včetně její oblíbené ďábelské omáčky – a to si teda dovolil dost!!! Okamžitě se dožadovala vysvětlení. Z pekla obratem poslali posla – který chudák blekotal něco o tom, že v pekle je doslova boží dopuštění! Lucifer se prý úplně zbláznil – všichni čerti musí pořád jen vyvařovat, nikdo nenosí černé duše do pekla a ty, co si pekelnou

Noc v lese byla náročná, hemžilo se tam zloduchy, kteří se snažili proniknout z jednoho světa do druhého, a znovu jsme zahlédli naší známou chlupatou potvoru. Celkem se nám podařilo uhájit 7 z deseti hlídaných vlajekl!! Ráno se přiřítila Petronela s Uriáškou a pekelnou dodávkou přivezli všem snídani. Využili jsme toho a naložili do ní všechny věci, které při záchraně Bohdančiných bratrů proměněných v krkavce nebudeme potřebovat. Ještěže je nafukovací (dodávka) 😅 Než jsme se vydali na strastiplnou záchrannou cestu, znovu jsme viděli, že kolem poskakuje náš známý chlupatec… Chtěli jsme se ho zeptat, co je vlastně zač, ale jen co jsme se přiblížili, tak zase zbaběle utekl. Plnění Bohdančiných úkolů bylo opravdu nelehké. Cestou jsme přišli o hlas, byli spoutáni do dvojic – někteří rukama, některým zbyly ve dvojici jen 3 nohy,  část cesty jsme museli postupovat jen pozpátku, někteří dokonce přišli i o zrak! Nejtěžší ale bylo zůstat

Ráno při snídani se těšíme na kolo štěstí. Letos si můžeme zatočit dokonce víckrát. Ale jen když odevzdáme správné odpovědi na pohádkový kvíz. Dopoledne si pro nás Petronela připravila plán, abychom měli ještě krásnější sny, než doposud. Říká, že nebe je vlastně dost nudné, protože je tam málo barev. Proto si vyrobíme pestrobarevné polštářky pro sladké sny. A když už budeme celí zapatlaní, přidáme si k nim i naše bílá trička. Celý den se střídají jednotlivé týmy a vytvářejí svoje budoucí překvapující barevné kombinace. Ostatní oddíly mezitím využívají čas třeba k vytvoření oddílové vlajky. A k vlajce si všichni vymysleli i názvy oddílů. Nyní tak v Bylonebylově můžeme potkat Hejkalnice, Win(a)ře, Vlčí mrkve, modré Žluté psy a Houby v džinu. Podobně zapatlaní, ale z jiného důvodu, byli kuchtík Pejsek, kuchtička Kočička a dalších 6 vedoucích. Připravovali celé odpoledne večeři a váleli “miminka” – oblíbené táborové jídlo, kterého musí být vždy