Hurá, další krásný den je tady! Všichni radostně vyskakujeme ze spacáčků a nadšeně cvičíme s Perličkou! I ty Muchomůrko, Pešku a Tesáku, že ano?
Ale co čert nechtěl – hned na ranním nástupu zase problém! Z lesa přibíhá hejkal Kejchal a haleká, že si bába s dědkem z chalupy pod lesem odjeli na dovolenou ke Smaragdovému moři a vůbec se jim nechce zpátky. Jenže v chalupě je boží dopuštění. Zvířata mají hlad a řepy na poli vyrostli do obrovských rozměrů! Musíme tam zjednat pořádek! Rozhodli jsme se, že řepy sklidíme a nakrmíme s nimi hladové zvířectvo.
Řepy jsou tak velké, že nejprve musíme sestrojit nějaká nosítka, abychom je vůbec mohli dopravit k chalupě. Všechny týmy se vrhají do práce, takže za 45 minut máme 5 parádních nosítek – některá i vystlaná polštářky 😀 Jdeme na řepy! Jejich velikost nás přece jen zaskočila! To by v tom byl čert, abychom je ze země nedostali! Budeme muset zabrat všichni. Takže pěkně – Pepa za řepu, Maruška za Pepu, Táďa za Marušku, Anička za Táďu ….. táhnou, potahují, až nakonec všechny řepy společnými silami vytáhli! Honem pro nosítka. Snad tu váhu vydrží. Pak šup s řepama na nosítka a šup s nimi do kuchyně! A my hurá na oběd – máme vynikající bramboračku a špagety.
Po poledním klidu nás čeká druhé kolo volitelných programů, takže si každý může vyzkoušet zase něco nového.
No a dnes – andělská večeře – krupicová kaše. Ještě že Pejsek s Kočičkou kouzelnou formuli pro “hrnečku, vař” nezapomněli 😀
Večerní nástup proběhl v klidu – všichni se zase zbavili pár deka smůly – k velké radosti Uriášky. Průběžně si týmy vedou velmi dobře – rozdíly dělají pouze pár gramů. Nicméně nejlehčí mají pytel se smůlou zelené Houby v džinu, o něco více mají modří Žlutí psi, na třetím místě zatím společně červené Vlčí mrkve a fialoví Win(a)ři a zatím poslední, ale jen velmi těsně, žluté Hejkalnice.
Po nástupu se přesunujeme k táboráku. Krásně si prozpěvujeme a najednou si to k nám přikvačí pan Král s Honzou a dohadují se o nějakých vajíčkách či co? A to ještě není všechno! Zničehonic se mezi nás snese rozčílená dračice, dští oheň a síru na všechny strany, a prý že jí máme vrátit její dračí vejce, která jsme ukradli, jinak tu vše sežehne plamenem. Honza se snaží nenápadně zmizet, evidentně nevzal z hnízda jen jedno vejce, jak měl nakázáno, ale rovnou celý košík – bodejť by se dračice nezlobila!!!
Nedá se nic dělat, pokud nechceme zhynout bídnou smrtí, budeme muset znovu v noci vyrazit do temného lesa a dračí vajíčka nenápadně vrátit do dračích hnízd.
Všichni obyvatelé Bylonebylova se k nelehkému úkolu opět postavili čelem a jeden po druhém statečně mizeli v černočerné tmě s vajíčkem v ruce. Mise byla úspěšná. Všechna vajíčka (až na jedno) byla umístěna zpět do hnízd a my můžeme jít v klidu do hajan.
