Jelikož v noci jsme se vrátili celí uondaní, ráno jsme si trošičku přispali. Perlička nám dokonce zcela výjimečně odpustila i rozcvičku. Po vydatné snídani – samozřejmě opět kolo štěstí. A nesmíme také zapomenout na pohádkový kvíz, kterého se účastní stále více “čtenářů”.
Na ranním nástupu jsme dohnali vše, co jsme nestihli večer – balíčky, odvážení smůly i kontrolu pohádkové “výzbroje”. Pak se týmy rozešly k oddílovým programům. Vesměs se všichni zdržovali v lese, protože opět bylo velké horko.
Po obědě většina z nás posedávala ve stínu a snažila se “nevypařit”. Nicméně náš obchůdek se sladkostmi úbytek nakupujících nezaznamenal 😀
Na odpolední nástup se všichni ploužíme bez velkého nadšení. To se ale během chvilky změnilo – mezi děti se vřítili vedoucí s lahvemi a kyblíky plnými vody. Nikoho nemusíme dvakrát pobízet k odplatě – jak mávnutím kouzelného proutku najednou všichni ožili a strhla se velká “vodní bitva” – všichni proti všem!!! Když na nikom nezbyla ani nitka suchá, završujeme osvěžení ještě vodní skluzavkou!!! Nakonec se do toho musela vložit Petronela a trošku nás zase uklidnit. Oblékáme suché oblečení a znovu kvačíme na nástup.
A koukáme, co se to tu děje – 2 prasátka se tu snaží postavit domeček z klacíků. Jde jim to docela dobře, ale třetí prasátko skotačí kolem nich a stále je poňouká, aby nechala stavění a šla si raději hrát. Ale prasátka by raději domeček dostavěla, protože se bojí vlka. A samozřejmě – o kom se mluvívá – ten nedaleko bývá! V tu ránu je tu vlk a hned začne prasátka honit. Ta s velkým kvikotem utíkají a mizí nám z očí.
Rozhodneme se prasátkům pomoci. Opět vyrážíme do lesa a snažíme se jim domečky postavit – slaměný, dřevěný i cihlový. Trošku nám hatí plány to, že máme bohužel slepého stavitele a hluchého architekta. Jak tohle dopadne? A navíc ty, kteří nosí materiál, v poli honí nejen vlci, ale i nějaká zdivočelá prasátka.
No, dopadlo to nad očekávání dobře. Všechny domečky jsou postaveny a se značným zpožděním vyrážíme zpět do tábora na večeři. Pochutnali jsme si, ale nástup začíná až za tmy, tak jsme ho udělali raději v nají pohádkové jídelně. Z ničeho nic se mezi sruby zase objevil Herňajs. Uriáška na něj hned vystartovala, co že to zase vyvádí a že ho asi bude muset odnést do pekla. Ale Petronela vidí, že je to jen nešťastné roztomilé stvoření a snaží se ho uklidnit a zjistit proč nám vlastně pohádky kazí. Herňajs se nás přece jen ještě bojí, ale řekl nám, že je mu smutno, že nemá žádnou pohádku, kde by se mohl zabydlet a proto že se snažil usadit v různých pohádkách, ale odevšad jsme ho vyhnali. Než jsme stačili vymyslet nějaký plán, zase nám s kňouráním a herňajsováním utekl do lesa.
