Druhá noc na táboře byla hodně, hodně studená. Ráno nás vítá zatažená obloha a všechno nasvědčuje tomu, že dnešek bude deštivý. Ze spacáků se proto nikomu příliš nechce, ale služební oddíl už stojí připravený na rozcvičku. Trocha pohybu nám po tak chladné noci přijde vhod!
Dopoledne mají posádky čas doladit svou vikingskou formu. Včera si sice vybojovaly štíty a zvířecí znaky, některé štíty ale ještě potřebují pořádně dozdobit. Jinde už se naplno hraje – někdo se vyhýbá paprskům při laseru, další loví ocásky a jiné oddíly se pokoušejí přelstít sfingu. Posádky se při hrách dál poznávají a pomalu zjišťují, kdo je rychlý, kdo dobře míří, kdo si všímá detailů a kdo dokáže ostatní povzbudit. To všechno se jim bude ještě dnes hodit.
Dešti se nakonec opravdu nevyhneme. Přes poledne se pořádně rozprší, a tak nám teplá kaše s uzeným masem přijde k obědu vhod. Po jídle zalézáme do sucha a doufáme, že se počasí alespoň trochu umoudří.
A skutečně – po poledním klidu déšť na chvíli zeslábne. To je naše příležitost vyrazit! Scházíme se u Yggdrasilu jako skutečné posádky. Máme své Jarly, štíty i zvířecí znaky. Jenže při pohledu na strom nás veškerá radost rychle přechází. Yggdrasil je na tom ještě hůř než včera a my zatím vůbec netušíme, co s tím máme dělat.
Vtom se ozve Heimdallův roh. Strážce duhového mostu přichází s naléhavým vzkazem od sudiček a opatrně před sebou nese podivnou schránku. Hlavně se jí nesmí dotknout! Uvnitř se totiž ukrývá kámen Asgardu.
Nerthus nám vysvětluje, že každý z devíti světů má vlastní kámen, ve kterém je ukryta část jeho nejstarší síly – esence celého světa. Pokud dokážeme shromáždit všech devět kamenů a spojit jejich moc, snad by mohly Yggdrasil zachránit. Bohové se jich však nemohou dotknout, a tak je musí získat lidé.
Tedy my.
Jeden kámen už máme, ale zbývá jich ještě osm. Naštěstí Nerthus tuší, kde hledat kámen našeho světa. Před tisíci lety dopadl do moře, kde jej spolkl Jörmungandr – obrovský Had Midgardu, který obtáčí celý svět. Samozřejmě ho neschoval do hnízda ani nepoložil někam, kde bychom si jej mohli jednoduše vyzvednout. To by bylo příliš snadné. Kámen zůstal přímo v jeho tlamě.
Jörmungandr se většinou ukrývá hluboko pod zemí a ve vodách Midgardu. Jen na pěti místech vystupují části jeho těla na povrch. Pokud je všechny najdeme a hada dostatečně oslabíme, snad se dokážeme přiblížit také k jeho hlavě.
Každý oddíl dostává vlastní mapu a vyráží po jiné trase hledat kusy hadova těla. Dnešní výprava ovšem není na čas. Posádky musí zůstat pohromadě, pořádně si prohlížet okolí a zakreslovat do mapy důležitá místa Midgardu. Kdo se bude pouze dívat pod nohy, možná sice najde hada, ale rozhodně nezíská body za nejlepší mapu.
Na prvních místech objevujeme kusy hadího těla pokryté nebezpečnými šupinami. Každý Viking dostává možnost zaútočit a zasáhnout jeho slabé místo. Někde létají šípy, jinde šišky a kolem hadího těla se ozývají nadšené výkřiky pokaždé, když se podaří trefit správný cíl.
Na dalším stanovišti se Jörmungandr ukryl pod zemí. Posádka se řadí za sebe jako při stavbě drakkaru. První drží bombu, zatímco poslední postupně prolézá mezi nohama ostatních dopředu. Jakmile se dostane na začátek řady, převezme náklad a další člen posádky vyráží pod celým oddílem za ním. Takto se musí všichni společně posunout až k hadí díře a vhodit do ní bombu. Do boje se tentokrát zapojují i Jarlové – a některým prolézání pod celou posádkou dává pořádně zabrat 😅
Jinde nacházíme hadí hnízdo plné malých háďat. Vikingové si zavazují oči a poslepu vyrážejí do vyznačeného prostoru. Najít hada bez pomoci zraku není vůbec snadné.
Během našeho putování začíná znovu pršet. Naštěstí nás les před kapkami alespoň trochu schová. Horší je téměř mrazivý vítr, který se mezi stromy občas pořádně opře do našich mikin a bund. Posádky se ale nevzdávají, postupují dál po svých trasách, útočí na odkryté části Jörmungandrova těla a zároveň doplňují mapy Midgardu.
Když svůj úkol dokončí poslední oddíl, scházíme se společně u hadovy hlavy. Ta je opravdu obrovská. A hlavně – ve své tlamě stále ukrývá kámen Midgardu. Přiblížit se k němu ale ještě nemůžeme. Tlamu chrání jedové váčky v barvách našich oddílů. Každá posádka proto vybírá svého nejlepšího střelce, který se pokusí sestřelit právě její váček. Teprve když jsou všechny odstraněny, můžeme vstoupit do hadí tlamy a získat to, pro co jsme přišli.
Kámen Midgardu je náš!
Jörmungandra jsme nemuseli porazit ani zabít. Oslabili jsme ho právě tolik, abychom si kámen mohli vzít. Do tábora se vracíme pořádně utlapkaní, ale naštěstí nijak zvlášť prochladlí. Když kámen Midgardu přinášíme k Yggdrasilu a pokládáme jej vedle kamene Asgardu, zdá se, jako by strom na malou chvíli ožil. Snad kameny opravdu cítí.
Dva světy. Dva kameny.
Počasí nám dnes mnoho radosti neudělalo, ale večeře nám všechno vynahradila. Naše sudičky–kuchařinky připravily úžasné lívance s tvarohem, marmeládou a skořicovým cukrem. K tomu dostáváme teplý čaj na zahřátí. Po dlouhé výpravě v dešti a studeném větru mizí lívance neuvěřitelnou rychlostí.
Tentokrát vynecháváme večerní nástup. Místo něj si v suchu jídelny zazpíváme několik písniček a potom míříme rovnou do spacáků – dokonce ještě dřív, než začíná večerka. Dnes už nikdo proti brzkému spaní příliš neprotestuje. Po boji s obrovským hadem si pořádný odpočinek zaslouží i ti nejstatečnější Vikingové.
A zítra? Zbývá nám získat ještě sedm kamenů. Kterým oknem Yggdrasilu projdeme příště, zatím nikdo netuší…
