Vzbudili jsme se v Keltské vesnici. Zdejší obyvatelé vstali dříve než my a už se zde pohybovali. Nevypadali nijak nepřátelsky, tak doufáme, že Favlan nebude jiný a prozradí nám, co vlastně viděl. Pokud se nám ho tedy vůbec podaří najít.
Nevěděli jsme, kde ho hledat, proto jsme se rozhodli poptávat vesničanů a během toho se ještě dopoledne věnovat tréninku.
Nakonec se jednomu z našich členů povedlo zjistit, kde máme Favlana hledat, a my se za ním vypravili. Našli jsme ho. Dostat z něj nějakou informaci už ale tak jednoduché nebylo. Nejdříve se zdráhal, když nás ale napadlo mu uvařit jeho oblíbenou medovinu, přislíbil nám svou pomoc. Favlanova žena také ve svém deníku psala o pěti družinách, které viděla. Co když jsme to byli právě my?
Vypravili jsme se tedy hledat suroviny na přípravu tohoto zlatavého moku. Neměli jsme místní platidlo, nemohli jsme tedy suroviny koupit. Povedlo se nám je ale vyměnit za různé protislužby nebo si je nasbírat. Abychom měli medovinu v čem uvařit, vyrobili jsme prodejci kotlíků krásné šperky z přírodních materiálů. Cukr jsme dostali od zamilovaného mladíka, který nevěděl jak vyznat lásku své milé. Složili jsme mu za něj krásné básně, které jeho vyvolenou určitě okouzlí. Speciální byliny a koření nám prodejce věnoval za pomoc s odhalením zloděje, který u něj kradl. Pramen té nejlepší vody se nám podařilo najít po vyluštění hádanky. Med jsme si vlastnoručně nasbírali ve včelím úlu. Pak jsme medovinu uvařili a vydali se zpět za Favlanem.
Favlan byl nadšen netradiční chutí našeho nápoje a nemohl přestat s jeho ochutnáváním. Vypil toho opravdu hodně a my jsme museli chvíli počkat, než vystřízliví a bude schopen nám odhalit své vidění. Nakonec řekl, že neví, co vlastně viděl, ale je schopen nám to nakreslit. Ještě mírně omámen svým oblíbeným nápojem nám nakreslil dva velmi podivné obrázky. Zatím nevíme, o co se jedná, ale snad na to brzy přijdeme a snad nám to s něčím pomůže.
Mohlo by nám pomoci pátrání v dalších obdobích. Rozhodli jsme se tedy přečíst si další úryvek z kroniky, který obsahoval podobnou zmínku o oněch tajemných číslech.
Zápis z kroniky řádu: Tajná mise ve válečných letech
Píše se rok 1941, rok, ve kterém se odehrávala jedna z nejhorších etap české historie.
Nejen na českém území, ale téměř na všech světových kontinentech se válčilo.
V čele této hrozivé války stál muž, kterého zná dnes každý z nás – Hitler. Tento muž nechal založit pracovní tábory, do kterých posílal své zajatce. Někteří se po válce vrátili ke svým blízkým, většina zde ale zemřela.
Legendou se stal útěk z 28. května 1941. Tenkrát se velké skupině zajatců, konkrétně Francouzům, podařilo uprchnout z českého pracovního tábora v Těšíně.
Lidé pak vyprávěli o této noci jako o noci plné štěstěny a magie a o tom, že těmto šťastlivcům hrála ta správná čísla do karet. Jen několik málo zasvěcených vědělo, že pár z těch odvážných uprchlíků bylo členy našeho řádu a plnilo tajný úkol.
Kdyby se jim to povedlo, zastavili by válku o mnoho let dříve, než se nakonec stalo. Bratři byli úspěšní bohužel jen částečně a vyprávěli, že se jim ještě dlouho zdály sny o něčem, co sice viděli,
ale ve válečné vřavě zase zapomněli…
Kromě vzpomínek se žádné další dokumenty nedochovaly, protože z opatrnosti všechno pro jistotu zničili.
Tohle bude asi hodně nebezpečné, my ale máme pro strach uděláno. Nastavili jsme tedy stroj času na 28. 5. 1941.
