6. DEN: 35.tis. př.n.l. – NA LOVU MAMUTŮ (PÁTEK 21. 8. 2020)

Mamuty jsme opravdu potkali, dokonce hned ráno. Vzbudil nás hlasitý dupot, tak jsme vylezli ven. Nacházeli jsme se v pravěké vesničce. Uprostřed bylo ohniště, kolem kterého pobíhala skupina mamutů. Ti ovšem jen proběhli a zmizeli v nedalekém lese. Tato pravěká zvířata vypadala opravdu nebezpečně, vyslali jsme za nimi tedy jen malou skupinku těch nejsilnějších zvědů, aby vypátrali, kam asi stádo běželo. My jsme zatím trénovali naše umění bojovat, abychom se byli schopni ubránit.
Zrovna jsme seděli kolem ohně při naší řádové poradě, když přiběhl jeden z vyslaných zvědů. Byl udýchaný a vypadal zděšeně. Záhy jsme pochopili proč. Za ním běžel obrovský mamut. Vrhli jsme se proti němu, abychom našeho člena ochránili, mamuta to naštěstí vyděsilo a utekl pryč. Tento odvážný zvěd nám poté vyprávěl, že objevil jeskyni, která odpovídá popisu z naší kroniky. Hlídá ji ovšem pět mamutů, takže nebude jednoduché se k ní dostat.
Máme ale natrénováno, rozhodli jsme se proto k jeskyni vypravit. Bojování proti mamutům nám dalo hodně zabrat, nakonec však všichni podlehli a my si konečně mohli jeskyni prohlédnout. Uvnitř se opravdu nacházela ona malba z kroniky. Na druhé stěně bylo něco ještě zajímavějšího, byla zde zobrazena velmi jednoduše provedená mapa. Na ní bylo místo označeno velkou kostí. Tohle musí něco znamenat.
Díky našim zvědům, kteří už stihli prohledat okolí, jsme se v mapě dokázali zorientovat a vydali jsme se na ono místo. Cesta to byla dlouhá a náročná. Nakonec jsme se ale dostali do části lesa, který vypadal úplně jinak než jeho okolí. Uprostřed na vyvýšenině jsme spatřili ohniště. Kolem něj tančila dvojice pravěkých domorodců. Stejně jako na malbě v jeskyni si i ve skutečnosti házeli kostí.
Přišli jsme až k nim. Vypadalo to, že zřejmě neumí mluvit, z jejich znakové řeči jsme ale pochopili, že se k nim máme přidat v jejich tanci. Z počátku nám to moc nešlo, když jsme se ale zdokonalili, začali si domorodci házet kostmi i s námi. Při této příležitosti jsme si je mohli pořádně prohlédnout. Na dvou z kostí opravdu byly zářezy, na první dva, na druhé osm.
Máme tedy další dvě čísla a můžeme v kronice najít a přečíst si další úryvek. Úryvky byly tentokrát dva, myslíme si, že spolu souvisí.

Osudové setkání mistra Theodorika
Kousek od Prahy, nad zákrutem řeky Berounky, se tyčí kopec Plešivec. Právě na tomto místě začal roku 1348 budovat český král a římský císař Karel IV. hrad Karlštejn. Jeho srdcem se stala kaple svatého Kříže, jejíž výzdobu panovník svěřil svému dvornímu malíři Mistru Theodorikovi. Od roku 1360 Mistr Theodorik v kapli maloval a vyzdobil ji v průběhu dalších pěti let celkem 129 obrazy světců, světic a proroků, kteří představovali „Nebeské vojsko“ střežící svaté ostatky uložené v kapli.
Mistr Theodorik, člověk čestný a odvážný, patřil k podporovatelům našeho řádu. Svěřil se, že se mu opakoval stále stejný sen:
Vidí sám sebe, jak potají do 5 obrazů v kapli svatého Kříže zaznamenává čísla, jež ho pronásledovala. Pak upřesnil, že toto týrání mysli začalo po setkání s cizincem, který sám sebe zoval mistrem Hixem.
Sen byl tak živý, že si někdy už nebyl jistý, co je sen a co realita.”

To zní nadějně, ale problém je, že na Karlštejn se v té době nedalo dostat. Do kaple svatého Kříže nikdo nesměl. Tedy kromě Karla IV, kněžích a pár vyvolených … Našli jsme ještě jeden záznam, který by nám ale mohl pomoci.

Karel IV. se oženil s Alžbětou Pomořanskou.
Karel IV. měl celkem 4 manželky. Jeho poslední manželce Alžbětě bylo v době sňatku 16 a Karlovi 47 let – byla o 30 let mladší než císař. Honosná svatba se konala 21. května 1363 v Krakově.
Královna, oproti svým předchůdkyním, vynikala fyzickou zdatností, rázností, sebevědomím a cílevědomostí. Dobové kroniky o ní psaly jako o císařovně, která měla v rukou takovou sílu, že si někdy v přítomnosti mnoha knížat, pánů a šlechticů dala přinést novou podkovu, ukovanou pro velkého valacha, a tuto podkovu ta paní svýma vlastníma rukama zlomila… také silné a velmi tlusté nože vojáků a kuchařů lámala… navíc trhala brnění nebo pancíře rytířů a dvořanů pana císaře od shora až dolů…“.
V poznámkách od našich bratří z té doby je nepotvrzená zpráva, že po svatbě Karel s novou císařovnou navštívil Karlštejn, a že to byla jediná doba, kdy hrad nebyl neprodyšně uzavřen a střežen.

Vypadá to, že potřebujeme navštívit Karlštejn a ideální doba pro jeho návštěvu byla 21. 5. 1363. Nastavili jsme tedy toto datum na našem stroji času.