Ráno ve 14. století bylo vcelku poklidné. V podhradí se pohybovalo pár zdejších obyvatel. První část dne jsme věnovali průzkumu a seznamování se se zdejší kulturou. Zjistili jsme, že Karlštejn je v této době opravdu přístupnější než jindy, hlídaný ovšem je. Pár strážných tedy pravděpodobně budeme muset nějakým způsobem obejít.
Na nic jsme nečekali a vyrazili jsme nahoru k hradu. Zjistili jsme, že cestou je třeba projít třemi střeženými branami. Pokud jimi projdeme bez úhony, dostaneme se až do nejstřeženější kaple svatého Kříže, což byl náš cíl. Chceme se do kaple dostat samozřejmě všichni. Čím víc nás bude, tím větší je šance, že najdeme čísla, která v obrazech mistr Theodorik ukryl.
Mistr Theodorik namalovat více než 120 obrazů, my však věděli, že čísla jsou ukryta v obrazech s portréty sv. Kateřiny, sv. Markéty, sv. Jeronýma, sv. Karla Velikého a sv. Lukáše. Před odchodem jsme ke každému dostali nápovědu, abychom je mezi 10 obrazy poznali.
Vycházeli jsme po skupinkách. Pár z nás kolem bran prošlo hned, většinu ale zajali a odvedli k místnímu kuchaři. Prý když mu pomůžeme, dostaneme druhou šanci branami projít. Kuchař právě připravoval hostinu pro samotného Karla IV. Naším úkolem bylo najít a přinést mu suroviny, které zrovna potřeboval. Pokud jsme byli úspěšní, mohli jsme se vrátit zpět před první bránu a pokusit se projít znovu.
Některým z nás se povedlo dostat se do kaple rychleji, jiným to trvalo déle a zajati byli několikrát. Nakonec jsme do kaple naštěstí prošli všichni. Přísný strážce však nikdy nepustil více než jednoho z nás. Začali jsme postupně prohledávat obrazy. Zprvu se zdálo, že na obrazech žádná čísla nejsou. Těm nejbystřejším z nás se je ale po nějaké době podařilo objevit. Na pěti obrazech z celé kaple malíř velmi dobře ukryl čísla 6 a 1.
Plni radosti jsme se vydali zpět dolů. Měli jsme obrovský hlad. Zamířili jsme tedy za kuchařem. Třeba nás za naši pomoc na hostinu pustí. Nepustil nás, jeho jídlo je prý jen pro krále. Souhlasil ale s tím, abychom si nasbírali pár surovin i pro sebe a uvařili si sami. Pro mnohé z nás to bylo nové, se vzájemnou pomocí jsme si ale nad ohněm zvládli připravit opravdu výbornou večeři.
Naše šikovnost ještě umocnila radost, které jsme byli po dnešní úspěšné výpravě plni. S nadšením jsme se tedy pustili do čtení další pasáže z řádové kroniky:
Záznam z kroniky: Bloudíce ve století vynálezů
Píše se rok 1851, rok plný nových vynálezů a změn.
Kdyby v té době vynalezli instagram, byli by vynálezci největší influensceři. Kdo měl vlastní instagram, byl in. V tomto roce se objevily šicí stroje, lidé poprvé viděli zatmění slunce a Češi se zvýraznili v Evropě díky sklu, které vystavovali na první světové výstavě v Londýně. Tato světová výstava byla velkou událostí. Byla uspořádána v křišťálovém paláci, který se sestavil jako z lega a po výstavě zase složil. Každý důležitý člověk na té výstavě byl… nebo bude?
Na londýnském nádraží byl vyposlechnut zdánlivě nezajímavý rozhovor:
Pikolík: Ó, vzácný pane, mohu vám vzít kufry? Kampak jedete?
Gustav Fridrich: No to je snad jasné, slouho drzý. Na první světovou výstavu. Nedělejte, že mne nepoznáváte. Já, který investuji tolik peněz do vynalézání, zaplatil jsem si skupinu těch nejlepších vědců, nikdo nebude slavnější než já!
Pikolík: Vy musíte být velmi bohatý! A s čím se ráčíte na výstavě předvést, můj pane?
Gustav Fridrich: To vám tady nebudu vykládat. Je to až do zveřejnění tajné. Ale vyhrajeme, přijďte se na výstavu přesvědčit, vy drzoune.
Pikolík: Jak si můžete být tak jistý? Angličané i Američané jsou skvělí vědci. Zrovna dnes ráno si americký vynálezce Isaac Merritt Singer nechal patentovat zdokonalenou verzi šicího stroje. 12. srpen 1851 se zapíše do dějin!
Gustav Fridrich: Pfff. To nic není. A navíc nemáte eso v rukávu, naše číslo nás nenechá prohrát.
Pikolík: To jsou nějaké novoty. Jaképak číslo myslíte? Ludolfovo “pí”? To my známe.
Gustav Fridrich: To si myslíte, že vám tady budu povídat o tom, jak mne pronásleduje od doby, co jsem se o výstavě dozvěděl? A že vůbec netuším, co to znamená? … odmlčel se…. Sakra, už jsem to řek 😉
Zítra se vydáme do období páry a možná i navštívíme světovou výstavu v Londýně. Nastavili jsme tedy stroj času a už se těšíme, co nám zítřek přinese a na co nového přijdeme.
