Hned brzy ráno jsme vyslali Pretoriány, aby prozkoumali a dobyli další území. My jsme se mezitím rozhodli zopakovat volitelné programy Centurionů, které včera měly velký úspěch. Každý si tedy vybral další činnost, které by se rád věnoval, a šlo se vařit, luštit, sportovat, tvořit, střílet, malovat a hrát hry.
Krátce po poledni se objevila část Pretoriánů, vypadali strhaně a nesměle mířili směrem k nám. Nejprve nám nechtěli říci, co se stalo. Po chvíli jsme z nich dostali, že sice dobyli několik vesnic a získali poměrně velké území, v posledních pěti galských vesnicích jim však štěstí nepřálo a byli nuceni se stáhnout a utéct, jinak by jim šlo o život. Z toho nemáme radost, ale porazit se nenecháme. Vydáme se do těchto pěti vesnic úplně všichni a ukážeme Galům, kdo je silnější.
Na nic jsme nečekali, připravili se a ihned vyrazili do první vesnice. Našli jsme ji celkem rychle. Již z dálky jsme viděli několik galů, kteří ji střežili. Byli jsme v přesile, tak jsme se odvážně pustili do boje. Bylo nás opravdu hodně, proto to nebyl nijak těžký boj. Galy jsme porazili a uprostřed vesnice dokonce našli tajemný totem se vzácnými amulety. Vzali jsme si je jako trofej a plní motivace po takovém úspěchu jsme zamířili směrem k další vesnici. V druhé vesnici byl scénář dost podobný, také jsme měli převahu a po chvíli boje jsme zvítězili. Opět jsme si z vesnice odnesli i hodnotnou trofej. Třetí vesnice byla chráněna o něco lépe a boj byl náročnější. I tak se nám ale povedlo zvítězit. Kromě trofeje jsme našli v místních skladech dělové koule, které jsme se rozhodli vzít s sebou, třeba se nám někdy budou hodit. A udělali jsme dobře. Hned další vesnice byla opevněna pevnými hradbami. Rozhodli jsme se dělové koule rovnou využít a hradby jimi prorazit. Ještě že jsme tyto šikovné zbraně našli, díky nim jsme zvládli vyhrát i zde. Další trofej byla naše. S pocitem neporazitelnosti jsme šli najít pátou a poslední vesnici. Centrurioni chtěli udělat dojem, do vesnice vtrhli sami a zbytek legií zůstal opodál. Najednou jsme uslyšeli hrozný křik a rány. Centurioni vyběhli se zděšením v očích a celí pomlácení. Za nimi se řítila skupina Galů v čele s Asterixem a Obelixem. Mezi nimi se pohyboval podivný šaman, který jim dával napít z kotlíku. Byl to elixír neporazitelnosti. Chvíli jsme na ně útočili, ale opravdu jim nic neublížilo. Neměli jsme šanci a museli jsme zahájit ústup. Tohle nám moc nevyšlo. Alespoň čtyři vesnice ale máme, takže úplný neúspěch to také nebyl.
Den jsme zakončili zpěvem římských písní a tím jsme si zpravili náladu po nevydařeném souboji.