Autor: Tábor Kamínky

Brrrr. Zima, mráz, spousta sněhu, kry a závěje. Popleta Ryan vyrazil do Sněžných hor pro vzácný amulet. Stále na sever. A protože se nevrátil, vydáváme se mu na pomoc. Stejně jako on balíme spacáky, karimatky, oblečení i pití. Vyrážíme. Cestou potkáváme několik stanovišť, na kterých získáváme postupně Ryanovi  poztrácené věci.

Už v noci nám bubnoval do snů vytrvalý déšť. Ráno vstáváme, oblékáme pláštěnky a přebíháme kolem Hollywoodu na snídani do McDonaldu. V naší fastfoodové jídelně nás vítá úplně zelená Socha Svobody. Není zelená z jídla, ale od přirozenosti. Jako správní cestovatelé jsme se s ní všichni vyfotili. Vzhledem k vytrvalému dešti jsme se rozhodli dopoledne

Ráno jsme si po nočním dobrodružství trochu přispali. Ale ne příliš dlouho. Čeká nás přece další dobrodružství. Tentokrát kolem sebe vidíme spoustu tulipánů, větrný mlýn, sýraře s velikánským žlutým sýrem. Vítejte v Holandsku. Po dopoledním klidnějším programu nás čekalo na odpoledním nástupu nemilé překvapení: Nějaký dareba přimíchal našim vedoucím cosi do oběda

Nad táborem se nese Kaťuša. Pod vlajkou nám pobíhá Marfuša a další ruské matróny, chlapíci v ušankách a jeden hokejista.  Máme neodbytný dojem, že dnešní ráno si užili více vedoucí, protože minimálně ti starší mohli s úlevou vzpomínat a mít radost z toho, že už to takové naštěstí není. Dopoledne se neslo v duchu

Ráno jsme se vzbudili do slunečného, rytmického, barevného dne. Kníratý hombre u ohniště drnká na kytaru, další posedávají a choulí se ve svých pončech. Na ranním nástupu jsme rozdali velkou spoustu diplomů za včerejší olympiádu – všechny ocenění se nám sem nevešli, ale určitě je najdete ve velké galerii po

Ráno děti vstávaly se zvědavostí, v které zemi se probudí dnes. Očekávání se naplnilo: stroj nás opět přenesl. Vzduchem se nese zvuk didgeridoo, mezi sruby kličkuje klokan, místní farmáři se trousí po okolí. U sloupu se nám usadil místní Aboridžinec, který součástky zdědil po svém praprapraprapradědečkovi.  Sice neví, co s nimi má

Ráno kolem průzkumné základny proudí skupinky tichých usmívajících se lidiček, ve špičatých kloboucích s barevnými paraplíčky. Mají docela daleko k indickým turbanům… Že by zahraniční návštěva? Ale je to divné: Místo slonů jsou tu malované klikyháky, lampiony a živá panda. K snídani jsme dostali hůlky a chleba nám někdo v noci nakrájel na spoustu

SLONÍÍÍÍÍÍÍ. Po táboře nám běhají sloni! A všichni jsou barevní, pomalovaní. A také tady běhají zmatení vedoucí.  Ráno se probudili, kličkují mezi slony, zní tady nevšední hudba, oblečení jim vyměnili za takové zvláštní kousky … Děti, děti, kde to jenom můžeme být? Honem, běžíme se podívat po okolí, jestli je to všude