Rubrika: Kamenorok 2022

O co byl včerejší den chudší na výzdobu, dnešek to dohnal dvojnásobně. Dušičkové balónky, u sloupu stojí nový kamarád strašák, pavouci nám upředli sítě všude možně… Nám se to moc líbí, ale náš hrobník Josef Krumpáč se tváří strašně nešťastně. Říká, že tenhle den nemá rád. Na hřbitově to prý hučí jako v úle, navíc se mu tam usadila divná dušička a strašně kvílí. Jdeme se na hřbitov podívat. Opravdu tam hořekuje smutná dušička. Pláče pro všechny ztracené dušičky, které už neznají svá jména a nemohou proto najít klid. Prý na starém hřbitově v lese pobývají zlo-duši, kteří by si je jako jediní mohli pamatovat, ale jsou kapku nevrlí. Slíbíme jí pomoc, protože chceme pomoci našemu Josefovi a protože kvílí opravdu hlasitě. Na starý hřbitov vyrazíme vybavení našimi energetickými koulemi na obranu (KNG). Zlo-duši se s námi opravdu nechtějí moc vybavovat, ale po každém zásahu KNG vydají další křížek se jmény zapomenutých

Ráno našeho šestého dne v Kamenoroku je nějaké jiné. Na srubech není žádná výzdoba, takže netušíme, jaký je dnes svátek. Datum 8. 10. nám toho také moc neříká. Jasněji je nám až v okamžiku, kdy nastoupí bratři a sestry sokolové v uspořádané formaci, zdraví nás svým pozdravem „Nazdar“ a začnou předcvičovat. Postupně se přidávají i všechny děti. Nástup začíná sokolskými hesly, z kterých se asi nejvíc líbí „Jen ruchem žijeme!“, „V zdravém těle zdravý duch!“ nebo „Pravda vítězí!“ Potom k nám promluvil náčelník naší Kamenorocké sokolské župy: Bratři a sestry, nalejme si čistého vína. Naši bratři zakladatelé Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner by z nás radost neměli. Všesokolský slet se blíží, i když u nás nevíme dne ani hodiny, kdy vlastně nastane. I proto musíme být připraveni. Proto dnes vyhlašuji všeobecnou sokolskou aktivitu, abychom dohnali vše, co jsme zanedbali. My, bratři a sestry, jsme vždy byli nejen fyzicky zdatnými členy společnosti, ale všestrannými obránci vlasti,

Už si začínáme zvykat, že v Kamenoroku dny plynou trochu jinak. Takže nás ráno už vůbec nepřekvapilo, že jsme kolem sebe viděli samá srdce a srdíčka a zamilované obálky. A mezi tím vším se pohybují láskyplní amorkové a Olaf, který má rád vřelá objetí. Podle datumu je to sice jasné, ale i tak se na nástupu dohaduje paní rychtářová s naším rychtářem, zda je dnes svátek Valentýna nebo 1. máj. Nakonec se ti dva pohádali tak, že rychtářka utekla s prvním, koho potkala na trhu. Dnes si mohl každý vybrat z 6 různých nabídek dopoledního programu. Děti mohly vyzkoušet vyrábět na dílničkách, zastřílet si, vyzkoušet si šifry, stavět v lese domečky  nebo upéct něco dobrého. Odpoledne se naše děvčata smutně ptala, jestli už přišla pošta, protože čekala svoje valentýnky. Místo toho jsme ale našli jen dopis od velmi nešťastného pošťáka. Vážení spoluobčané, opakovaně každý rok sleduji šťastné páry našeho městečka, jak si posílají ty hloupé

Ráno bylo pro mnohé z nás milým překvapením, že nás místo školního zvonku vzbudila koleda. Pomlázky a kraslice byly prostě všude. Zavládla veliká radost, že nemusíme do školy. Na rozcvičce s námi cvičil i velikonoční zajíček. Hopkal a skákal, radoval se z dnešních Velikonoc. Pak špatně doskočil a skácel se jak podťatý. Na ranní nástup se dobelhal o berlích a prosil nás o pomoc s velikonoční nadílkou.  Začal nám vyprávět, jak to v Kamenoroku chodí. Pokaždé, když přijdou Velikonoce, se na horní louce objeví malá vzácná vajíčka barvy stříbrné, černé a bronzové, které musí sesbírat, aby si za ně nakoupil vše potřebné na ozdobení kraslic. Není to však jednoduché, protože vajíčka hlídají slepice, které mu je nechtějí dát. Většinou se mu to přeci jen podaří, kraslice nazdobí a rozdá obyvatelům Kamenoroku, aby měli všichni pěkné Velikonoce. Jenže tentokrát to nemůže udělat sám, protože nemůže hopkat. Děti zajíčkovi slíbily pomoc a

Tak to jsme nikdo nečekal! Ráno nás místo budíčku vzbudilo školní zvonění. Nejdřív jsme podezřívali Anniku Časnou z nějakého žertíku, ale když jsme vyšli ze šťastných domů na Všeslavské náměstí, zjistili jsme, že nám přibyla školní škamna, písmena na srubech a školní tabule. K našemu překvapení byl první hodinou tělocvik, který si vzal na starost suplující učitel – místní alchymista Tomáš Marný. Pak paní starostka přivítala nové žáky a předala slovo panu řediteli místní školy. Ten nejprve představil náš učitelský tým a pak vyzval děti, aby si svého učitele našly. Drtivá většina si už první den všimla zajímavých kamenorockých rodokmenů, které máme vystavené v místní krčmě U Pramene, takže najít si svého učitele nebyl žádný problém. Také jsme se seznámili s nejdůležitějšími školními zaměstnanci – panem školníkem a uklízečkami. Celé dopoledne jsem se pak věnovali výuce a seznamovali jsme se s novými spolužáky. Odpolední výuka začala neblaze. Rozčilené uklízečky nám

Na tento den sezvala notářka Dobromysla Rejpavá do Kamenoroku všechny možné dědice šťastných domů. Vítala je starostka Všeslava Neústupná s kronikářkou Polyxenou Kosmasovou a cirologem Živanou Bujnou. Noví obyvatelé podepsali prohlášení, aniž by mnohdy tušili, co vlastně Všeslavě naslibovali. Pro úplnost přikládám úplné: “Prohlašuji na svou čest, že tímto přebírám svůj majetkový podíl ve šťastném domě. Zavazuji se o majetek tento pečovat, zvelebovat ho a udržovat ho v řádném stavu. Na důkaz toho připojuji svůj podpis.” Trochu nás potrápilo aprílové počasí, několik přepršek nám zalilo městské trávníky i pár kufrů nových obyvatel. Ale zároveň zajistilo, že nám místní dobrovolní hasiči povolili uspořádat oslavu Filipojakubské noci. Abychom měli jistotu, že nám magické síly celý následující rok nebudou škodit, vyrobili jsme si všichni malé čarodějničky, které jsme přidali na hranici k té naší velké kamenorocké, kterou letos již tradičně věnovala Všeslava. Po přivítání nových obyvatel jsme se odebrali k slavnostnímu zapálení hranice.

Městečko Kamenorok leží kdesi v zapomenutém koutu Vysočiny, tak zapomenutém, že je těžké najít k němu cestu. Jeho obyvatelé jsou milí otevření lidé, které je radost potkávat. Starostka Všeslava Neústupná, za svobodna Nespavá Starostka Všeslava dělá čest svému jménu. Když se pro něco rozhodne, stanou se tryskomyši nejen z konšelů městské rady, ale z veškerého obyvatelstva Kamenoroku. Na druhou stranu je třeba přiznat, že její oslavy jsou nevídané a všichni nadšeně čekají, kdy nějakou další uspořádá. Aby ne. Vždyť dobrý mok a bohatou hostinu v místní krčmě, za kterou není třeba zlaťáky skládat, hned tak někde nemívají.   Smírčí soudce a notářka Dobromysla Rejpavá Měšťany v rozepři usmiřuje, dohody a smlouvy stvrzuje. Jen ty zatvrzelé, kteří si říct nedají, předává starostce k „vyřízení“. Je povahy dobrotivé, a dohlíží i na to, aby rychtář místní pranýř příliš nevyužíval a zlotřilce domluvou usměrňoval. Avšak nenechte se ukolébat. Několik obyvatel Kamenoroku, kteří zažili

V kronice Kamenoroku, 10 dní po jarním slunovratu, je zaznamenána událost o tom, že s poctivostí nejdál dojdeš.