Rubrika: Expedice Leonardo – deníček 2016

Nad táborem se nese Kaťuša. Pod vlajkou nám pobíhá Marfuša a další ruské matróny, chlapíci v ušankách a jeden hokejista.  Máme neodbytný dojem, že dnešní ráno si užili více vedoucí, protože minimálně ti starší mohli s úlevou vzpomínat a mít radost z toho, že už to takové naštěstí není. Dopoledne se neslo v duchu módní přehlídky, kterou si oddíly připravovaly už v předchozích dnech. Témata kolekcí byla lákavá: karneval v Rio,  milujeme safari, vánoční večírek a Halloweenská party. Během odpoledního programu za tu skvělou podívanou připravily paní kuchařky donuty s tvarohovým krémem. Jen se po nich zaprášilo 🙂 Kromě toho upekly i další dorty za skvělý úklid srubů. Večer nás čekalo letní kino s tematickým filmem Indiana Jones. Ale už během promítání se nesla táborem šuškanda, že nedaleko se schovává Sergej, který utekl z gulagu, kam ho nespravedlivě zavřeli. A že potřebuje pomoc a nějaké peníze na cestu pryč. Celý tábor se tedy vydal pro zlaté valouny schované kdesi

Ráno jsme se vzbudili do slunečného, rytmického, barevného dne. Kníratý hombre u ohniště drnká na kytaru, další posedávají a choulí se ve svých pončech. Na ranním nástupu jsme rozdali velkou spoustu diplomů za včerejší olympiádu – všechny ocenění se nám sem nevešli, ale určitě je najdete ve velké galerii po návratu do civilizace. Naše archeology osloví cestovatel James Casidy. Vypráví jim svůj příběh a také o touze získat další Mayské kalendáře. Tomu, kdo mu pomůže získat nové podoby kalendářů, dá ozubené kolo, které získal na jedné ze svých výprav. A tak se děti vydají na cestu, na které se naučí chodit podle azimutů a sbírají na jednotlivých stanovištích zapečetěné obálky.  Po návratu do tábora musí podle údajů zadaných v obálkách postavit živý kalendář. Všem se to nakonec povedlo (i když matematikové by možná měli nějaké připomínky) a od Toma potřebná kolečka získali.  

Ráno děti vstávaly se zvědavostí, v které zemi se probudí dnes. Očekávání se naplnilo: stroj nás opět přenesl. Vzduchem se nese zvuk didgeridoo, mezi sruby kličkuje klokan, místní farmáři se trousí po okolí. U sloupu se nám usadil místní Aboridžinec, který součástky zdědil po svém praprapraprapradědečkovi.  Sice neví, co s nimi má dělat, ale také je nechce dát jen tak někomu. Musíme prokázat, že jsme zdatní, šikovní a chytří. Vyrážíme na speciální australskou olympiádu. Na večerním nástupu jsme umístili všechny součástky (protože jsme fakt byli šikovní).  Rozdali jsme si poštu i  „oddřepovali“ ztráty a nálezy.  A pozor: hned 4 sruby získaly už po třetí maximálních 10 bodů v bodování úklidu srubů . A za to všichni zítra dostanou od paní kuchařek dort. Všichni jsou skvělí – uklízejí jak o život 🙂 V dnešní etapě je těžké vybrat fotky. Tak jen něco málo z každé disciplíny. Na ostatní fotky se můžete těšit později, až

Ráno kolem průzkumné základny proudí skupinky tichých usmívajících se lidiček, ve špičatých kloboucích s barevnými paraplíčky. Mají docela daleko k indickým turbanům… Že by zahraniční návštěva? Ale je to divné: Místo slonů jsou tu malované klikyháky, lampiony a živá panda. K snídani jsme dostali hůlky a chleba nám někdo v noci nakrájel na spoustu malých kostiček. Dopoledne jsme se vydali prozkoumat okolní les a při té příležitosti jsme si zahráli oblíbenou vlajkovanou. Polední klid nám ukončili čínští archeologové, kteří se chtěli pochlubit novým objevem prehistorické kostry. Ale dříve než nám ji ukázali, kosti jim někdo ukradl. Všechny týmy se vydaly po stopách, cestou luštily zapeklité šifry a rébusy, sbíraly indicie a doufaly v úspěšné nalezení. Nakonec se podařilo nejen najít truhlu s kostmi a u obchodníků koupit ty správné klíče k zámkům, ale také objevit další součástky našeho stroje. Úspěch jsme oslavili opékáním buřtů a prvními slokami naší nové táborové písně. Byl to prostě prima den.

SLONÍÍÍÍÍÍÍ. Po táboře nám běhají sloni! A všichni jsou barevní, pomalovaní. A také tady běhají zmatení vedoucí.  Ráno se probudili, kličkují mezi slony, zní tady nevšední hudba, oblečení jim vyměnili za takové zvláštní kousky … Děti, děti, kde to jenom můžeme být? Honem, běžíme se podívat po okolí, jestli je to všude takhle jiné…. Děti potkají zuřivě gestikulující režisérku nového bollywoodského trháku Adžaj Rabíndranáth, která zoufale sděluje herci Gaurí Rambha, že jim někdo ukradl všechny kostýmy. Zítra natáčejí. Naše týmy jim přece mohou pomoci. A tak postupně vznikají krásná barevná trička, která ladí s šátky, které včera všichni dostali.  Mezitím proběhne spousta seznamovacích her, povídání a běhání. K večeři bylo překvapení: naše skvělé paní kuchařky vyrobily snad 1000 lívanců. Tak skvělý tvarohový krém jsme snad ještě nejedli. Pozor. Přichází zpět filmový tým a ptají se po kostýmech. Ale my máme ještě lívance … No dobře, už běžíme, oblékáme trička a jdeme na kamerové zkoušky. Kostýmy se filmovému

Zabaleno? Jasně, zabaleno! Předpověď počasí nám nachystala horké chvilky. Ale hora zabalených pokladů, která jako vždy vyrostla uprostřed tábora, vydržela v suchu. A po příjezdu našich malých archeologů se na nás usmálo i sluníčko. Ubytování na průzkumné základně, stejně jako cesta vlakem,  proběhlo  v dobré náladě a bez problémů. Hned potom na malé objevitele čekal první důležitý úkol: musí si najít svůj tým. V táboře stojí 4 vlajky, každá má jiný znak. Ke které patří? Vendy Blauerová napovídá: Pamatuješ si, o čem jsem psala ve zvacím dopise? Jaké indicie vidíš na vlajkách? Všichni po chvilce stojí u vlajky a seznamují se s ostatními členy týmu.  Všechny týmy jsou skvělé a vedoucí se nedokáží rozhodnout jenom pro jeden z nich. Muselo přijít losování. S radostí oznamujeme, že Mapaři , Teréňáci, Slíďáci a Koumáci vyráží za dobrodružnou cestu, na které hledají součástky tajemného Leonardova stroje. A když vám prozradíme, že k večeři byly párky v rohlíku a následoval první táborák

Vážení účastníci expedice Leonardo. Náš odjezd na expedici se blíží a my pro vás máme žhavé novinky! Připomeňme si, že náš tým pátrá po Leonardově skrýši vynálezů. První indicie jsme objevili v katakombách v Paříži, další pak na zřícenině rodu Orlů. Náš tým věhlasných archeologů a záhadologů ani pak nezahálel a pátral dál. Můžeme vám nyní s velkou radostí prozradit, že jsme nedaleko jedné starobylé vesničky ve středu Itálie objevili staré vchodové dveře, které nesou všechny znaky Leonardovy práce. Spíš než dveře připomíná vstupní mechanismus nějaký stroj: Jistě je to další Leonardův vynález, který sám sestrojil, aby ochránil vstup do skrýše před nevítanými návštěvníky. Mechanismus je bohužel neúplný, některé součástky chybějí, a proto nelze vstoupit! Další objevené indicie napovídají, že další součástky nebudou zde, ale snad jinde v Itálii, v jiných zemích Evropy, ne-li po celém světě. A protože zpráva o tomto objevu už se šíří mezi hledači pokladů, potřebujeme,

Milí budoucí členové expedice Leonardo. Z naší první výpravy už víte, že hledáme společníky. Ale víte, kdo byl Leonardo? Leonardo byl veskrze renesanční člověk, který žil ve středověku v Evropě, v polovině minulého tisíciletí. Renesanční člověk je ten, kdo je všestranně nadaný, zabývá se mnoha obory lidského vědění a umění, mluví mnoha jazyky a mívá široký rozhled. Renesanční člověk též dbá o své tělo. Leonardo byl takovou velmi všestrannou osobností. Byl nejen umělcem – malířem, sochařem, hudebníkem, ale i architektem, vynálezcem a konstruktérem. Leonardo dal světu mnoho vynálezů. Málokdo si dnes uvědomí, že navrhl například létací stroje včetně jakési první helikoptéry, ponorku, první mechanickou kalkulačku, potápěcí skafandr, první tank a mnoho dalších strojů. Řada jeho vynálezů se dočkala uplatnění až o mnoho století později, kdy je ostatní lidé konečně pochopili a technicky k nim dospěli. Některé vynálezy a konstrukce byly ale tak složité, že je Leonardo raději ukryl do své tajné skrýše,