Skládáme zážitky jako kamínky
Hned brzy ráno jsme vyslali Pretoriány, aby prozkoumali a dobyli další území. My jsme se mezitím rozhodli zopakovat volitelné programy Centurionů, které včera měly velký úspěch. Každý si tedy vybral další činnost, které by se rád věnoval, a šlo se vařit, luštit, sportovat, tvořit, střílet, malovat a hrát hry. Krátce po poledni se objevila část Pretoriánů, vypadali strhaně a nesměle mířili směrem k nám. Nejprve nám nechtěli říci, co se stalo. Po chvíli jsme z nich dostali, že sice dobyli
V rámci dopoledního programu se Centurioni rozhodli předvést své schopnosti a naučit je i členy svých rodů. Nechtěli ale celý rod nutit jen do své oblíbené činnosti, proto se rozhodli dát každému na výběr, ke komu z nich se přihlásí a jakou činnost by se rád naučil. V případě zájmu mohou výuku těchto aktivit zopakovat, ať si každý může vyzkoušet více věcí. Mezi aktivitami, které byly na výběr, byla střelba, pečení, kreativní dílničky, malování, deskové hry, luštění hlavolamů a gladiátorský
Vypadá to, že rody se zatím sehrávají dobře, ještě jsme jim ale nechali první část dne pro společný výcvik. Potřebujeme mít legie co nejsilnější. Každý rod se věnoval něčemu jinému – výcviku, hraní her, ale i kreativním činnostem a činnostem zlepšujícím zručnost. Rod Salajců například postavil společný odpočinkový prostor pro relaxaci a duševní přípravu na souboje, které nás zajisté čekají. Po výcviku jsme se rozhodli naše legie znovu prověřit. Potřebujeme prozkoumat a získat co nejvíc nových území. Centurioni již znají
Přes noc jsme se rozmýšleli, jak s vítězi včerejšího zápasu naložíme. Nakonec jsme se rozhodli dát jim ještě šanci. Jejich schopnosti ještě prověříme v posledním souboji – postavíme je společně v boji dva na jednoho proti našemu nejlepšímu bojovníkovi. Začali jsme hned ráno. Dva vítězní senátoři se v boji snažili, proti našemu bojovníkovi však neměli šanci ani spolu. Mají ještě velké rezervy, potřebovali by se zúčastnit našeho výcviku. A protože i ti dva nejlepší s naším bojovníkem prohráli, výcviku se
Již po obědě jsme se připravili na příjezd členů pozvaných rodů. Byli jsme zvědaví, kdo všechno dorazí, a již jsme se nemohli dočkat. Všichni přijeli a naše římská obydlí se postupně naplnila. Jsme nadšení, že tolik lidí přijalo naše pozvání. Co nejdříve si je všechny otestujeme, doufáme, že to budou samí dobří bojovníci. Kromě nově příchozích římských obyvatel zde máme i několik senátorů, kteří se ucházejí o místa Centurionů – vedoucích rodů, později se hodlají ucházet i o místo třetího
Den v období páry byl velmi hektický. Hned ráno po probuzení jsme potkali Gustava Fridricha a skupinku jeho vědců. Vypadali šíleně a jen se vychloubali, co skvělého vynalezli, že to hodlají předvést na světové výstavě v Londýně a že určitě vyhrají. Nikdo z nás by prý nic takového sestrojit nedokázal. Chvíli jsme vyzvídali, až se nakonec prořekli – hodlají světu představit stroj, který učiní vejce nerozbitnými. Pokud pomocí tohoto stroje upustíme vejce z výšky dvou metrů, to dopadne skořápkou na
Ráno ve 14. století bylo vcelku poklidné. V podhradí se pohybovalo pár zdejších obyvatel. První část dne jsme věnovali průzkumu a seznamování se se zdejší kulturou. Zjistili jsme, že Karlštejn je v této době opravdu přístupnější než jindy, hlídaný ovšem je. Pár strážných tedy pravděpodobně budeme muset nějakým způsobem obejít. Na nic jsme nečekali a vyrazili jsme nahoru k hradu. Zjistili jsme, že cestou je třeba projít třemi střeženými branami. Pokud jimi projdeme bez úhony, dostaneme se až do nejstřeženější
Mamuty jsme opravdu potkali, dokonce hned ráno. Vzbudil nás hlasitý dupot, tak jsme vylezli ven. Nacházeli jsme se v pravěké vesničce. Uprostřed bylo ohniště, kolem kterého pobíhala skupina mamutů. Ti ovšem jen proběhli a zmizeli v nedalekém lese. Tato pravěká zvířata vypadala opravdu nebezpečně, vyslali jsme za nimi tedy jen malou skupinku těch nejsilnějších zvědů, aby vypátrali, kam asi stádo běželo. My jsme zatím trénovali naše umění bojovat, abychom se byli schopni ubránit. Zrovna jsme seděli kolem ohně při naší